Hana Hosnedlová

Miluju máj, měsíc plný zeleně, květů, vůní i nadějí. Kromě jiného je i měsícem lásky, začíná přeci polibkem pod rozkvetlou třešní...

Odjakživa obdivuji ochotnická divadla a jejich herce, kteří nosí svou kůži na trh skutečně z lásky k Thálii. O to víc si jich cením v době stále dokonalejších televizí.

Každý má z něčeho strach... Já nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo bála, ale jsou mi nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.

K jarním zábavám patřívalo v době mého dětství hraní kuliček. Stačilo někde na rovině udělat podpatkem boty důlek, zachrastit pytlíkem a už se odehrávaly velké souboje.

Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.

V době mého mládí se kuchařské zkušenosti předávaly většinou v rodině. Babička i maminka byly skvělé kuchařky, ale já mívala bohužel o víkendech naprosto jiný program.

Když jsem byla malá, hodně ráda jsem bruslila, úplně nejradši na zimním stadionu. Sice se tam platilo vstupné, ale byl to pro nás vždycky takový malý svátek.

Když se dívám na děti i dospělé v moderním zimním oblečení, často si vzpomenu na to, jak jsme kdysi chodívali oblečení my. V poválečných letech nebyl zrovna velký výběr.

Přiznám se bez mučení, že zimu příliš v lásce nemám. S jejími krátkými a chladnými dny mne smiřuje jen občasná bílá sněhová přikrývka.

Když jsem nedávno byla u doktora, součástí vyšetření bylo i vážení a měření. U výšky jsem zaznamenala úbytek centimetrů, ale příjemně mínusově mě překvapily i kilogramy.