Hana Hosnedlová

Telefonní budky, které se nacházely v každé obci, na ulicích či nádražích, se díky mobilům staly naprosto nepotřebné. Jejich počet se postupně snižoval, až zmizely úplně.

Také jste si všimli, jak moc se v televizních programech poslední dobou rozrostly seriály? Každou chvíli přibude nový, ačkoliv jich spousta ještě běží.

Současná energetická krize přinutila lidi dát opět prostor vytápění pevnými palivy, především dřevem. A to mě přimělo vzpomenout si na dobu dětství.

Jako dítě jsem občas ráda stonala. Ne proto, abych se ulila ze školy, tu jsem měla v té době docela ráda, ale pro ten zvláštní pocit bezpečí, rodinného tepla a obskakování.

V době mého dětství na našem vánočním stromku, jako ve většině rodin, nikdy nechyběly barevné tenké svíčičky v kovových skřipcích. Jejich plamínky mne okouzlovaly.

Na stránkách knížky Jak nepromarnit život se v pestré kombinaci potkali zástupci různých profesí. Vedle vědce Libora Grubhoffera na otázky odpovídá herečka Věra Hlaváčková.

Každoročně v hlubokém podzimu jezdí naše parta Old ladies ke kamarádce na chalupu, na což se vždycky moc těšíme. Tentokrát jsme seděly kolem stolu a louskaly ořechy.

„Holka, ty musíš mít strážných andělů celý regiment,“ říkávala mi babička. Asi měla pravdu, protože ze všech svých pádů, úrazů a průšvihů jsem vyvázla celkem v pohodě.

Dušičky jsem měla moc ráda už jako dítě. Svátečně nastrojení jsme s rodiči nebo s babičkou navštěvovali rodinné hroby. Všude okolo na náhrobcích svítily lampičky...

Moje dětství bylo provázeno rozhlasem – rádio u nás hrálo od rána do večera. Televize sice už tehdy vysílala, ale většina domácností ji ještě nevlastnila.