Hana Hosnedlová

Současná móda je víc než tolerantní. Její široká náruč dokáže přijmout kdeco, často i šokující výstřelky či naprostou ignoraci jakýchkoliv zásad oblékání a obouvání.

Jako děti jsme se snažili si ještě začátkem září prodloužit léto koupáním. Někdy k nám bylo počasí sluníčkově milosrdné – jako letos – jindy jsem se musela hodně pochlapit.

Nedávno jsme u kavárenského stolku probíraly s kamarádkami rozličná úskalí manželského nebo partnerského soužití. Jak řeč plynula, dámy se víc a víc odvazovaly...

Už jako malá holka jsem ráda houbařila. Chodívali jsme na kraj lesa k rybníku Matěják a domů nosili plné košíky lišek, což je mimochodem jedna z nejchutnějších hub.

Odjakživa miluju létání. Už jako dítě jsem na poutích vyhledávala všechno, co pohyb ve vzduchu alespoň trochu připomínalo – řetízkový kolotoč, rotující vznášedla, houpačky.

Je to už několik let, kdy jsem přijela s kamarádkou a její čtyřletou vnučkou na vernisáž jedné výstavy poněkud v předstihu. Abychom se zapojily, trochu jsme pomáhaly...

Obvykle cestujeme s kamarádkou ve dvou, jezdíme stopem a spíme, kde se dá. Občas to bývá dost dobrodružné.

Už se vám možná někdy taky stalo, že jste se někde v cizím městě zdrželi déle, než jste předpokládali, a poslední vlak nebo autobus vám ujel.

Miluju ranní štěbetání sýkorek, červenek a pěnkav za oknem, čiřikání neposedných vrabců, křik racků, ptačí zpěv v pozdním odpoledni, hlas kukačky či cukrování hrdličky.

Víte, co je to Trapsavec? Zní to jako jméno nějakého exotického živočicha, ale je to amatérská literární soutěž, která dává prostor psavcům z řad trampů.