Hana Hosnedlová: Hezky česky

30. září 2024

Rozhlasový sloupek

Už nejednou jsem se v Rozhlasovém sloupku vyznávala ze svého vztahu k češtině. Mám ji ráda, tu naši mateřštinu a podle toho se s ní snažím zacházet.

Musím se přiznat, že mi třeba vadí jakási přílišná „ležérnost“ ve vyjadřování. Nemyslím v běžných hovorech na ulici či v soukromí, ale na rozhlasových vlnách, v televizi či v tisku.

Vadí mi třeba, když ve zpravodajské reportáži slyším výrazy jako samoška, limča, obchoďák, benzínka, Raiffaisenka. Jako by tím byla čeština jaksi degradovaná. Nevadí mi nespisovná čeština tam, kde se hodí – ve filmu, v písničkách, v soukromých rozhovorech, tam prostě patří.

Bohužel nebo bohudík – mně v tomto směru trvale ovlivnila pravidla, prosazovaná v redakcích novin a časopisů, kde jsem působila. Jak před osmašedesátým rokem, tak potom po sametovém převratu.

Šéfredaktory nám byly vštěpovány určité zásady, které ve mně zakotvily navždycky. Když jsem na nástěnce v každodenním hodnocení článků našla sem tam i svůj prohřešek, o to víc se mi vryl do paměti.

Třeba nesprávné užívání slovíčka „mimo“ namísto „kromě“, což vidíte i na dopravních značkách. Správně má být například – silnice vedla „mimo“ naši zahradu, ale „kromě“ tebe se nikdo nesmál. Nebo třeba slůvko „oba“, které není třeba doprovázet slovem „dva“, protože to už bylo řečeno prvním výrazem.

Ona čeština je těžký jazyk i pro cizince, ale když už česky, tak hezky česky.

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas