Antonín Pelíšek: Jak voní svoboda
Je známá věc, že vůně dokážou vyvolat vzpomínky na minulost. Když o tom uvažuju po uplynutí 35 let od listopadu 1989, připomenou mi občas několik zážitků.
V zakouřené místnosti mi někdy vyvstane silný dojem z jedné kultovní českobudějovické hospody, kde jsme krátce po událostech na pražské Národní třídě probírali s kamarádem politickou situaci. Dost hlasitě a za notného popotahování z cigaret značky Petra.
„Všiml sis něčeho zvláštního?“ zeptal se mě při odchodu. Mohli jsme mluvit o všem. Svobodně. To je přece krása,“ odpověděl sám sobě.
Vůně dobré kávy mi zase přináší asociaci na náladu jen pár měsíců po pádu totality. Banky tehdy měnily za české koruny trochu šilinků nebo marek a já odjel Škodou 100 do rakouského Freistadtu. V kavárně na náměstí jsem si poručil „ein kaffe und štrúdl“ a po obsloužení si připadal jako král. Jako opravdový člověk.
A nakonec vůně mandlí a vanilky! Dodnes mi přiblíží krátké zastavení kousek za hranicemi Horního Rakouska. Projížděli jsme tudy na jaře 1990 se synem. Šlapali na kolech a já mu ukazoval svět za bývalou železnou oponou, kde se zdraví i cizí lidé.
Po občerstvení u silnice, které nás stálo poslední drobné, synkovi hostinská darovala několik nanuků. Byly obalené čokoládou, drcenými oříšky a mandlemi, voněly vanilkou a nám připadaly o moc větší a chutnější než ty naše. Paní se usmívala, přála šťastnou cestu a ještě zamávala.
Určitě pochopíte, co mi vůně těchto sladkosti pokaždé vnese do duše. Je to naděje na budoucnost plnou vzájemného respektu a tolerance.
Související
-
Antonín Pelíšek: Co mě naučil můj kocour
Omlouvám se, ale začnu dnešní sloupek smutnou zprávou. Zemřel mi kamarád. Měl čtyři nohy a černé chlupy, byl to kocourek. Třináct let jsme sdíleli společnou domácnost.
-
Antonín Pelíšek: Světové dny
S mezinárodními a světovými dny čehokoli se v poslední době takříkajíc roztrhl pytel. Teď jsem jich na internetu napočítal více než dvě stovky!
-
Antonín Pelíšek: Jak jsem se poklonil v chrámu konzumu
Odjakživa nerad nakupuju. Odmítám reklamní letáky, klubové kartičky na slevy na přebytečné zboží, kolem regálů se nerozhlížím a vybírám jen to, za čím jsem přišel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
