Hana Hosnedlová: Můj samet
Při prvních událostech sametového převratu jsem zaznamenala, že se řada lidí okolo mne bála veřejně zapojit. Třeba jen účastí na mítincích na náměstích. Co kdyby se to nepovedlo a jim to bylo připočteno v posudku do mínusu.
Hned od začátku se do něžné revoluce zapojovali studenti, mladí lidé, kterým je revolta vlastní a nejsou zatíženi negativními osobními zkušenostmi. A pak ti, kteří se se svým postojem netajili ani v době totality.
Já osobně jsem s komunistickým režimem měla nejednu nepříznivou osobní zkušenost, a sice když jsem ve druhé polovině šedesátých let spontánně fandila pražskému jaru a poté se zapojila do aktivního odporu proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy.
Následoval vyhazov z redakce a problematických dvacet let s negativním posudkem. Tenhle cejch mi znemožňoval najít si práci nejen v novinách, ale i v kultuře a společenských institucích. Navíc se podepsal i na možnostech studia mých dětí. Ale i tady se našli stateční lidé, kteří nám pomohli.
Přestože jsem se dokázala postupně dostat z vykupovačky lahví na příjemnější posty, stále jsem toužila po návratu do novin. A to se mi podařilo hned v lednu 1990.
Listopadový převrat znamenal i možnost svobodně cestovat do zahraničí. Ještě v prosinci převratového roku, navzdory velkému mrazu, jsme se vypravili do Vídně, v dalším roce pak stopem do Itálie a Turecka, s rodinou do Benátek...
Tím se pro mne začala odvíjet velká éra cestování po Evropě, ale i po americkém kontinentu včetně Jižní Ameriky, po Austrálii, Asii, Africe... A navíc o tom všem můžu bez zábran mluvit i psát. Mluvit i psát můžu dnes vlastně o všem. A za to jsem stále nesmírně vděčná...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka