Hana Hosnedlová: Můj samet
Při prvních událostech sametového převratu jsem zaznamenala, že se řada lidí okolo mne bála veřejně zapojit. Třeba jen účastí na mítincích na náměstích. Co kdyby se to nepovedlo a jim to bylo připočteno v posudku do mínusu.
Hned od začátku se do něžné revoluce zapojovali studenti, mladí lidé, kterým je revolta vlastní a nejsou zatíženi negativními osobními zkušenostmi. A pak ti, kteří se se svým postojem netajili ani v době totality.
Já osobně jsem s komunistickým režimem měla nejednu nepříznivou osobní zkušenost, a sice když jsem ve druhé polovině šedesátých let spontánně fandila pražskému jaru a poté se zapojila do aktivního odporu proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy.
Následoval vyhazov z redakce a problematických dvacet let s negativním posudkem. Tenhle cejch mi znemožňoval najít si práci nejen v novinách, ale i v kultuře a společenských institucích. Navíc se podepsal i na možnostech studia mých dětí. Ale i tady se našli stateční lidé, kteří nám pomohli.
Přestože jsem se dokázala postupně dostat z vykupovačky lahví na příjemnější posty, stále jsem toužila po návratu do novin. A to se mi podařilo hned v lednu 1990.
Listopadový převrat znamenal i možnost svobodně cestovat do zahraničí. Ještě v prosinci převratového roku, navzdory velkému mrazu, jsme se vypravili do Vídně, v dalším roce pak stopem do Itálie a Turecka, s rodinou do Benátek...
Tím se pro mne začala odvíjet velká éra cestování po Evropě, ale i po americkém kontinentu včetně Jižní Ameriky, po Austrálii, Asii, Africe... A navíc o tom všem můžu bez zábran mluvit i psát. Mluvit i psát můžu dnes vlastně o všem. A za to jsem stále nesmírně vděčná...
Související
-
Hana Hosnedlová: Splněná přání
Nedávno jsem viděla takový dojemný filmeček o nečekaném dárku, který se obdarovanému zapsal navždy do paměti.
-
Hana Hosnedlová: Psaní rukou
Taky jste si všimli, jak se dnes lidé stále víc vyhýbají psaní rukou? Někteří z nás to už ani pořádně neumějí. Ale uměli jsme to všichni.
-
Hana Hosnedlová: Hezky česky
Už nejednou jsem se v Rozhlasovém sloupku vyznávala ze svého vztahu k češtině. Mám ji ráda, tu naši mateřštinu a podle toho se s ní snažím zacházet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
