Hana Hosnedlová: Můj samet

Hned od začátku se do něžné revoluce zapojovali studenti, mladí lidé, kterým je revolta vlastní a nejsou zatíženi negativními osobními zkušenostmi. A pak ti, kteří se se svým postojem netajili ani v době totality. 

Já osobně jsem s komunistickým režimem měla nejednu nepříznivou osobní zkušenost, a sice když jsem ve druhé polovině šedesátých let spontánně fandila pražskému jaru a poté se zapojila do aktivního odporu proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy.

Následoval vyhazov z redakce a problematických dvacet let s negativním posudkem. Tenhle cejch mi znemožňoval najít si práci nejen v novinách, ale i v kultuře a společenských institucích. Navíc se podepsal i na možnostech studia mých dětí. Ale i tady se našli stateční lidé, kteří nám pomohli.   

Přestože jsem se dokázala postupně dostat z vykupovačky lahví na příjemnější posty, stále jsem toužila po návratu do novin. A to se mi podařilo hned v lednu 1990.

Listopadový převrat znamenal i možnost svobodně cestovat do zahraničí. Ještě v prosinci převratového roku, navzdory velkému mrazu, jsme se vypravili do Vídně, v dalším roce pak stopem do Itálie a Turecka, s rodinou do Benátek...

Tím se pro mne začala odvíjet velká éra cestování po Evropě, ale i po americkém kontinentu včetně Jižní Ameriky, po Austrálii, Asii, Africe... A navíc o tom všem můžu bez zábran mluvit i psát. Mluvit i psát můžu dnes vlastně o všem. A za to jsem stále nesmírně vděčná...