Hana Hosnedlová: Splněná přání

21. říjen 2024

Nedávno jsem viděla takový dojemný filmeček o nečekaném dárku, který se obdarovanému zapsal navždy do paměti.

Malý chlapec postával každý den před výlohou obchodu se sportovním zbožím a znovu a znovu si prohlížel moderní kolečkové brusle. Pak sáhl do kapsy, vytáhl své úspory, přepočítal je – a smutně odešel.

Netušil, že ho kdosi nenápadně sleduje. Byl tudíž nesmírně překvapený, když k němu příště přistoupil elegantní muž a beze slov mu podal několik bankovek. Přesně tolik, kolik stály ony vytoužené brusle.

Než se klučík vzpamatoval, dárce byl pryč. Uplynula řada let a z kluka se stal mladý muž, úspěšný mladý muž. Každý rok přesně v den, kdy mu bylo splněno jeho velké přání, obdarovával malé kluky toužebně vyhlížející ve výkladech ty své nedostupné sny.

Já vím, zní to hodně cukerínově, ale v životě se občas stávají i takové věci. Když jsme byli kdysi s rodinou na zájezdě v Drážďanech, ještě v době totality, čekali jsme na příjezd našeho autobusu v parku, kde bylo pro děti plno lákadel – barevné limonády, kornouty se zmrzlinou, cukrové preclíky, vonící bratvursty...

Marně jsme vysvětlovali žadonícím synkům, že už opravdu nemáme ani marku. Kluci se málem rozbrečeli... Vtom k nám přistoupila starší dáma s kloboučkem a beze slova mi vtiskla do dlaně plnou hrst mincí.

Byla jsem z toho úplně vyjevená, a když jsem jí chtěla poděkovat, zmizela v davu. Nikdy potom už nám zmrzlina a bratvursty nechutnaly tak jako tehdy.

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Hana Hosnedlová: Psaní rukou

    Taky jste si všimli, jak se dnes lidé stále víc vyhýbají psaní rukou? Někteří z nás to už ani pořádně neumějí. Ale uměli jsme to všichni.

  • Hana Hosnedlová: Hezky česky

    Už nejednou jsem se v Rozhlasovém sloupku vyznávala ze svého vztahu k češtině. Mám  ji ráda, tu naši mateřštinu a podle toho se s ní snažím zacházet.

  • Hana Hosnedlová: Zářijové koupání

    Jako děti jsme se snažili si ještě začátkem září prodloužit léto koupáním. Někdy k nám bylo počasí sluníčkově milosrdné – jako letos – jindy jsem se musela hodně pochlapit.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.