Mirka Nezvalová: Listopadové střípky
Ohlížíte se někdy zpátky? Já si tento vzpomínkový relax dopřávám v poslední době čím dál častěji, protože se snažím vybavovat si jen to hezké.
Když se totiž vzbudím někdy nad ránem a na vstávání je moc brzo a na další spánek docela pozdě, zavřu oči a courám dávnými příhodami a setkáními. A zrovna před pár dny jsem si z minulosti vytáhla pár střípků k 17. listopadu 89.
Ne, nebudu vás unavovat tím, kde jsem byla a co jsem dělala právě ten den, ale s jistotou vím, že to byl pátek. Den, který nám otevřel dveře do budoucnosti. Najednou jsem nemusela už šít oblečení pro své dcery, protože v houfně otevíraných second handech byla nabídka, které jsem nemohla konkurovat. Vzpomínám si, že mě tenkrát překvapilo, jak pěkného a příliš nenošeného oblečení se lidé v cizině zbavují.
Nebo jak jsme poprvé jeli do Rakouska, Švýcarska, do Francie nebo do Itálie na lyže. Zatímco dřív jsme z jihu Čech mířili přes celou republiku do Krkonoš nebo na slovenský Chopok, najednou jsme díky otevřeným hranicím byli za tři hodinky na sjezdovkách v rakouském Schladmingu, kde se dokonce jezdí světový pohár.
Tam jsme se potkávali s Pražáky, kteří nám najednou tu blízkost česko-rakouské hranice – do té doby neprodyšně uzavřené – záviděli. Všichni jsme najednou mohli své zkušenosti z českých, často ne příliš upravovaných sjezdovek, skvěle uplatnit na těch varhánkových rakouských a být za skvělé lyžaře. I bez dlouhých front u vleků.
Těch střípků z konce roku 1989 bych asi našla mnohem víc a věřím, že je máte někde v paměti i vy. Máme chalupu po prarodičích jen pár desítek metrů od rakouských hranic. Před listopadem 89 to bylo zadrátované území, ale vždycky, když dnes sedneme na kola a jedeme po cestách v bývalém pásmu, kam směly jen džípy pohraničníků, mám pocit, že ty dveře směrem k budoucnosti se otevřely ještě včas. Věřme, že se už nikdy nezavřou.
Související
-
Mirka Nezvalová: Dopisy
Také se vám stává, že dostanete dopis od člověka, kterého vůbec neznáte? Mně minulý týden přistály ve schránce takové dopisy hned dva. V obou šlo o jedinou věc. O peníze.
-
Mirka Nezvalová: Hon na kloše jeleního
Honem, podívej se, co to mám ve vlasech, volala jsem na svého muže ve chvíli, když mi nedávno cosi lezlo po hlavě. Cítila jsem, že tam mám nějakého brouka.
-
Mirka Nezvalová: Cuketová královna
Cuketová hořčice, čalamáda, tatarák, cukeťák, buchta, cuketové placičky…Ano, už vás slyším, jak si říkáte, abych zadržela, protože i u vás se letos cuket urodilo nadbytek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
