Hana Hosnedlová

Náš panelák má jednoho zvláštního, nehlášeného obyvatele. Vlastně to není ani nájemník v pravém slova smyslu, protože si ke svému pobytu zvolil venkovní závětří domu.

Jsou lidi, kteří nechávají čas a události prostě plynout, aniž by do jejich chodu nějak razantně zasahovali. Pak jsou jiní, kteří mají všechno přesně naplánované.

Jak jsem si před mnoha lety dělala řidičák, který mám dodnes a je jako nový. Nejdřív jsem si troufla na motorku. A to jen díky tomu, že jsem dostala tuto možnost zdarma.

Myslím, že to zná každý z nás. Vymýšlení dárků pro naše blízké k narozeninám, jmeninám, k Vánocům… Někdy je to pěkná fuška.

Už jako malá holka jsem snila o letadlech a o létání. Vlastně mne to nepřešlo dodnes. Ovšem vždycky jenom jako pasažér.

Jistě si každý vybavuje letní dny svého dětství a mládí. Jak jsme prožívali ty slastné dny prázdnin, chodili se koupat k rybníkům, řekám a říčkám nebo na plovárnu.

Jak jsem potkala svého prvního medvěda. To bylo tak. Hned v 90. letech jsem dvakrát navštívila Kanadu – pěkně po trampsku, stopem.

Prázdniny byly pro kluky a holky odjakživa nejočekávanější část roku. V době mého mládí ke všem těm prázdninovým plánům a radovánkám patřil také sběr bylin.

Už několikrát jsem v Rozhlasovém sloupku hovořila o tom, jak moc obdivuji češtinu, jaké neuvěřitelné kombinace a slovní hrátky náš rodný jazyk umožňuje.

Kdo z nás někdy nezatoužil blýsknout se jako „herec“ alespoň na chvíli na filmovém plátně nebo televizní obrazovce. Ani řada mých kamarádů a známých svého času neodolala.