Hana Hosnedlová: MDŽ
MDŽ čili Mezinárodní den žen se za předchozího režimu slavíval celoplošně a mohutně. Od ROH jsme pravidelně dostávaly kytku, bonboniéru anebo kazetu s mýdly. Některé podniky připravovaly pro své ženské osazenstvo hudební vystoupení, estrády nebo podnikové večírky s tancem.
Skutečností je, že intenzivnějšímu slavení se většinou věnovali spíše muži než ženy, které – co si budeme povídat – nemohly své rodinné povinnosti jen tak nechat plavat. Ale občas to i oslavenkyně poněkud přepískly. Jako třeba ona maminka, kterou jsem jednoho 8. března našla ležící v záhonu růží na cestičce ke dveřím mateřské školky.
Děti ve školách a na kroužcích pilně vyráběly různá přáníčka a drobné dárečky, což bylo dojemné a milé. Ale díky tomu, že bylo MDŽ intenzivně propagováno předchozím režimem, bylo orazítkováno coby komunistický svátek. Ovšem pozor! Den žen přišel do Evropy přes oceán, z Ameriky.
Nicméně listopadový samet MDŽ jaksi v tichosti smetl a jen málokdo jej dnes slaví. Moje děti ještě ze setrvačnosti pár let nosily kytičku nebo bonboniéru, občas nějaký kamarád pošle přáníčko, ale v podstatě MDŽ jaksi zapadlo.
Upjali jsme se víc ke květnovému Svátku matek. Ten jsme slavívali i v minulosti, takže pro nás nic nového. Ale popravdě mi sem tam ten březnový svátek, věnovaný ženám všech věkových kategorií, trochu chybí...
Související
-
Hana Hosnedlová: Výhry
Nikdy v minulosti jsem nic nevyhrála. Nevyhrál nikdy žádný můj los, žádná slosovatelná vstupenka a štěstí mi nepřálo nikdy ani v tombole.
-
Hana Hosnedlová: Sestřičky a doktoři
Před krátkým časem jsem se ocitla v nemocnici, naprosto neplánovaně. Můj zdravotní problém vyžadoval některá skutečně dost nepříjemná vyšetření a já z toho byla celá vedle.
-
Hana Hosnedlová: Marie v údolíčku
Odjakživa miluji historky ze života. Někdy jsou úsměvné, jindy dočista bez úsměvu. Jednu takovou bych vám chtěla dneska odvyprávět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
