Hana Hosnedlová: Cesta vlakem
Mám kamarádku, jejíž manžel je zapřisáhlý ctitel motorů. Samozřejmě v autech a motorkách všech značek a dat výroby. Městskou hromadnou dopravou jezdit odmítá, vlastně to ani neumí. Když je nejhůř, volí raději kolo anebo pěší chůzi.
Pak ale nečekaně přišel o řidičský průkaz a nutně musel jet do hlavního města, takže nastala chvíle těžké volby. Z Budějovic do Prahy by to na kole, ani pěšky nezvládl, a tak byl postavený před rozhodnutí, zda podniknout cestu vlakem, nebo autobusem. Zvolil vlak, kterým jel naposledy před desítkami let.
A rovnou zaúkoloval manželku, aby mu s tím pomohla. Ta nejdříve redukovala obsah jeho připraveného zavazadla na minimum, protože mu nebylo jasné, že všechno bude nosit v rukou a ne vozit v kufru auta. Připravila mu svačinu a lahev s pitím, a když viděla manželovu bezradnost, nabídla se, že ho doprovodí i na nádraží.
Zůstalo na ní i obstarání lístku, manžel totiž ani netušil, jak se při cestě vlakem postupuje, zjistila na tabuli odjezdů, z kterého nástupiště vlak odjíždí, a doprovodila muže na peron.
Otevřela mu dveře nejbližšího vagonu a ironicky se manžela zeptala: „Nechceš ještě, abych tě představila průvodčímu?“ - Ten se otočil a naprosto vážně a bezelstně povídá: „Ty se s ním znáš?“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka