Hana Hosnedlová: Stromy

A některé vypadaly naprosto neuvěřitelně - například strom, jehož větve byly spleteny do velké duté zelené koule. Nebo jiný, jehož vzdušné kořeny vytvořily pod kmenem prostor, v němž údajně pak žila celá rodina.

Mohutné, drsné, rozsochaté baobaby, výškovým rekordem se chlubící vznosné kanadské jedle, mohutné novozélandské stromy kauri s nesmírně odolným dřevem, přežívající celá staletí, vysoké 60 a široké až 16 metrů.

V Austrálii jsem viděla stromy spletené do sebe v neskutečně groteskních tvarech a dozvěděla jsem se i o nejstarší palmě na světě, pocházející snad už z dob pravěku, jejíž místo je ale zatím přísně utajováno.

Nejstarším stromem v Evropě je pravděpodobně borovice bělokorá nazvaná Italus, v národním parku na jihu Itálie – té je přisuzován věk víc než 1 230 let.

V Jeruzalémě vám zase ukážou olivovník pocházející údajně z dob Ježíše Krista, jehož kmen se už plazí při zemi. Zasloužilým veteránem je chilský Pradědeček starý víc než 5 400 let.

Pokud by se věk stromu počítal podle kořenového základu, vyhrál by nesporně lesní porost Pando v Utahu s 80 000 roky.

Mně ale stejně nejvíc přirostl k srdci drobounký stromek na jednom ze skalnatých vrcholků Novohradských hor, rostoucí ze skalní pukliny bez jediného zrnka země... To je můj pravý stromový hrdina...