Hana Hosnedlová: Chodit včas
Nevím, jak vy, ale já jsem odjakživa vyznavačem výroku, že přesnost je zdvořilost králů. Obdobný citát – a sice že dochvilnost je ctností nebo výsadou králů a povinností všech řádných lidí – je připisován i francouzskému králi Ludvíku XVIII.
Bylo mi asi dáno už do kolíbky, že se snažím vždycky chodit včas. Raději vycházím či vyjíždím o něco dřív, abych se vyhnula všem nečekaným zpožděním. Dokonce mám i hodinky nastavené o dvě, tři minuty napřed. Ale nejednou také platí, že kdo včas chodí, sám sobě škodí...
Třeba, když druhá strana nepřichází v domluvenou hodinu a neúprosně naskakují minuty zpoždění, navzdory jasnému zápisu v diáři znejistím. A úměrně s tím – trpím! Možná jsem se spletla, možná jsem měla být někde jinde, někdy jindy... Trpím tím víc, čím víc se čas čekání protahuje.
A když se pak dotyčný s náležitým zpožděním přinese s úsměvem a ledabylým prohlášením, že se kapku zpozdil, první pocit, který se dostaví, je úleva. Pak nastupuje trocha vzteku, že mě nechal takhle se smažit ve vlastní šťávě a nepovažuje to ani za důvod k omluvě.
A následně se dostavuje závist – závist, že to nedokážu brát taky tak ležérně a s nadhledem jako on. A že si dělám vrásky z nedochvilnosti – druhých, nebo občas i svojí, vlastně z té svojí ještě víc...
Tak nevím, jak to měli tehdy s dochvilností zmiňovaní králové opravdu, ale je mi jasné, že já si asi vrásky kvůli nedochvilnosti dělat nepřestanu...
Související
-
Hana Hosnedlová: Kamínky
Možná jste v poslední době někde natrefili na malý pomalovaný kamínek s textem. V parcích, na lavičkách, v obchodech – prostě na místech, kde se pravidelně pohybují lidé.
-
Hana Hosnedlová: Jaro
Jaro se letos ohlašovalo předčasně, už někdy v únoru. Na palouku před naším domem vykvetly sedmikrásky, při vycházkách do přírody jsme našli už i jaterníky,...
-
Hana Hosnedlová: Obaly větší než výrobek
Také jste si všimli, že na jedné straně se snažíme o miniaturizaci a na straně druhé marnotratně volíme opak?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
