Hana Hosnedlová: Chodit včas

12. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Čas se změnil v noci ze soboty na neděli. V neděli ve 02.00 se ručičky hodinek posunuly na 03.00
0:00
/
0:00

Nevím, jak vy, ale já jsem odjakživa vyznavačem výroku, že přesnost je zdvořilost králů. Obdobný citát – a sice že dochvilnost je ctností nebo výsadou králů a povinností všech řádných lidí – je připisován i francouzskému králi Ludvíku XVIII.

Bylo mi asi dáno už do kolíbky, že se snažím vždycky chodit včas. Raději vycházím či vyjíždím o něco dřív, abych se vyhnula všem nečekaným zpožděním. Dokonce mám i hodinky nastavené o dvě, tři minuty napřed. Ale nejednou také platí, že kdo včas chodí, sám sobě škodí...

Třeba, když druhá strana nepřichází v domluvenou hodinu a neúprosně naskakují minuty zpoždění, navzdory jasnému zápisu v diáři znejistím. A úměrně s tím – trpím! Možná jsem se spletla, možná jsem měla být někde jinde, někdy jindy... Trpím tím víc, čím víc se čas čekání protahuje.

A když se pak dotyčný s náležitým zpožděním přinese s úsměvem a ledabylým prohlášením, že se kapku zpozdil, první pocit, který se dostaví, je úleva. Pak nastupuje trocha vzteku, že mě nechal takhle se smažit ve vlastní šťávě a nepovažuje to ani za důvod k omluvě.

A následně se dostavuje závist – závist, že to nedokážu brát taky tak ležérně a s nadhledem jako on. A že si dělám vrásky z nedochvilnosti – druhých, nebo občas i svojí, vlastně z té svojí  ještě víc...

Tak nevím, jak to měli tehdy s dochvilností zmiňovaní králové opravdu, ale je mi jasné, že já si asi vrásky kvůli nedochvilnosti dělat nepřestanu... 

autor: Hana Hosnedlová | zdroj:
Spustit audio

Související