Hana Hosnedlová: Chodit včas

12. květen 2021

Nevím, jak vy, ale já jsem odjakživa vyznavačem výroku, že přesnost je zdvořilost králů. Obdobný citát – a sice že dochvilnost je ctností nebo výsadou králů a povinností všech řádných lidí – je připisován i francouzskému králi Ludvíku XVIII.

Bylo mi asi dáno už do kolíbky, že se snažím vždycky chodit včas. Raději vycházím či vyjíždím o něco dřív, abych se vyhnula všem nečekaným zpožděním. Dokonce mám i hodinky nastavené o dvě, tři minuty napřed. Ale nejednou také platí, že kdo včas chodí, sám sobě škodí...

Třeba, když druhá strana nepřichází v domluvenou hodinu a neúprosně naskakují minuty zpoždění, navzdory jasnému zápisu v diáři znejistím. A úměrně s tím – trpím! Možná jsem se spletla, možná jsem měla být někde jinde, někdy jindy... Trpím tím víc, čím víc se čas čekání protahuje.

A když se pak dotyčný s náležitým zpožděním přinese s úsměvem a ledabylým prohlášením, že se kapku zpozdil, první pocit, který se dostaví, je úleva. Pak nastupuje trocha vzteku, že mě nechal takhle se smažit ve vlastní šťávě a nepovažuje to ani za důvod k omluvě.

A následně se dostavuje závist – závist, že to nedokážu brát taky tak ležérně a s nadhledem jako on. A že si dělám vrásky z nedochvilnosti – druhých, nebo občas i svojí, vlastně z té svojí  ještě víc...

Tak nevím, jak to měli tehdy s dochvilností zmiňovaní králové opravdu, ale je mi jasné, že já si asi vrásky kvůli nedochvilnosti dělat nepřestanu... 

autor: Hana Hosnedlová | zdroj:
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.