Hana Hosnedlová: Třídění

18. červen 2021

Taky si myslíte, že máte zbytečně moc věcí, které prostě nepotřebujete? Účinnou prověrkou takových zjištění bývá stěhování. To se najednou člověk diví, co všechno za roky života nashromáždil. 

Jenže ono je v tom ještě něco jiného – nejen ten zatěžující pocit vlastnictví, ale i osobní vztah k jednotlivým věcem, související vzpomínky či připomínka rodinných a přátelských vazeb. Největší selekci zažívá  osobní majetek obvykle při vyřizování pozůstalosti. A protože tady poněkud odpadávají ony citové vlastnické zábrany, divíte se o to víc, proč si dotyčný to či ono vlastně schovával.

Vždycky si pak při takových příležitostech říkám, že musím udělat probírku i svých vlastních aktiv – především beden s nashromážděnými papírovými cennostmi, s časopisy a novinami, ale také knihami, sbíranými celý život.

Sem tam se mi podaří něco vytřídit a věnovat kamarádům sběratelům, muzeu či archivu, ale většinou přitom svádím velký boj sama se sebou. Nejednou skončí takové rozhodování návratem tisků zpět do polic a beden, a večer v posteli si pak kajícně říkám, že musím být k sobě tvrdší. Nemůžu přece takové rozhodování přenést na své děti nebo dokonce cizí lidi.

A tak se znovu a znovu odhodlávám, zaříkávám a s těžkým srdcem se potom loučím se svými papírovými poklady. Naštěstí s vědomím, že budou smysluplně využity někde jinde... 

Spustit audio