Hana Hosnedlová: Třídění

Jenže ono je v tom ještě něco jiného – nejen ten zatěžující pocit vlastnictví, ale i osobní vztah k jednotlivým věcem, související vzpomínky či připomínka rodinných a přátelských vazeb. Největší selekci zažívá  osobní majetek obvykle při vyřizování pozůstalosti. A protože tady poněkud odpadávají ony citové vlastnické zábrany, divíte se o to víc, proč si dotyčný to či ono vlastně schovával.

Vždycky si pak při takových příležitostech říkám, že musím udělat probírku i svých vlastních aktiv – především beden s nashromážděnými papírovými cennostmi, s časopisy a novinami, ale také knihami, sbíranými celý život.

Sem tam se mi podaří něco vytřídit a věnovat kamarádům sběratelům, muzeu či archivu, ale většinou přitom svádím velký boj sama se sebou. Nejednou skončí takové rozhodování návratem tisků zpět do polic a beden, a večer v posteli si pak kajícně říkám, že musím být k sobě tvrdší. Nemůžu přece takové rozhodování přenést na své děti nebo dokonce cizí lidi.

A tak se znovu a znovu odhodlávám, zaříkávám a s těžkým srdcem se potom loučím se svými papírovými poklady. Naštěstí s vědomím, že budou smysluplně využity někde jinde...