Hana Hosnedlová

U nás je Památka zesnulých pojímána vesměs smutně a pochmurně. Naprosto odlišně ale prožívají tento svátek třeba v Mexiku...

Doba roušková je zpět, tentokrát s přívlastkem podzimní. O rouškách coby symbolu přátelství je dnešní Rozhlasový sloupek Hanky Hosnedlové. 

Víte, že i my, Češi, máme svého Jacka Londona? Mým adeptem na tohle označení je cestovatel, novinář, spisovatel, překladatel a dobrodruh Zdeněk Matěj Kuděj.

Malování bytu je taková nepříjemná domácí pohroma. Už jen při pomyšlení na tento akt mi naskakují pupínky. Jedna moje přítelkyně tvrdí, že je lepší vyhořet než malovat.

Je celkem běžné, že lidi, zejména pak ženy, nejsou spokojeni se svým křestním jménem. Není ani tak úplně ojedinělé, že rodiče nebo přátelé říkají svým blízkým jinak.

Setkáváme se s tím denně, aniž si to uvědomujeme. Ženy slavných mužů jsou prezentovány a hodnoceny pouze jako partnerky či manželky těchto populárních osobností.

Nedávno jsem si prohlížela knížku s názvem Kapličky, sochy a křížky: drobná sakrální architektura na území města Českých Budějovic. A byla jsem, mírně řečeno, překvapená.

Moje zážitky z Kuby jsou poměrně čerstvé, takže se alespoň o některé ráda podělím. Sami Kubánci nazývají svou zemi Ostrovem svobody, ale s tou svobodou je to všelijaké.

V době registrované karantény po návratu ze zámoří jsem se rozhodla, že se budu řídit radou odborníků, a pustila jsem se do třídění svého hodně rozrostlého archivu.

Člověk se asi nemá vracet na místa svého dětství nebo mládí, kde byl šťastný. Zní to sice kacířsky, ale myslím, že mnozí mi dají zapravdu.