Hana Hosnedlová: Kuba

Ale neoddiskutovatelnou pravdou jsou dvě věci – totiž že je to skutečně krásná země a že je tam bída – prázdné obchody, fronty na základní potraviny, neskutečně nízké platy. Alespoň trochu to vyrovnává školství a zdravotnictví zdarma, u státních bytů i bydlení, levná městská doprava a elektřina. 

Přesto všechno jsou ale Kubánci prostě úžasní. Jestli někde existuje absence rasismu, tak určitě na Kubě – podle statistik je tam sice hodně bílé populace, ale rovněž spousta mesticů a mulatů a také pochopitelně černochů. Nikde jsem ale nezaznamenala, že by barva kůže byla pro cokoliv rozhodující.

Obdivuhodná je také schopnost Kubánců povznést se nad každodenní starosti a problémy. Vždycky si pro vás najdou úsměv, a i když nepochodí s nabídkou svého tovaru, rádi si s vámi srdečně popovídají.

Neodradí je ani to, že španělsky ovládáte jen pár slovíček... A vždycky si najdou chvilku na hudbu, kterou milují. Bez zábran si zatancují třeba na ulici, když se ozvou tóny hudby. A hraje se v restauracích, v parcích, na nárožích, na ulicích a musím říct, že muzikantům muzika doslova koluje v žilách.

I my s kamarádkou, když jsme někde slyšely neodolatelné kubánské rytmy, jsme pro tu chvíli zapomněly na všechno ostatní...