Hana Hosnedlová: Matěj Kuděj

Předchozími režimy byl sice jako autor poměrně opomíjený, ale v každé době se našla i řada jeho obdivovatelů. 

Bylo mu dvaadvacet, když v roce 1903 v Hamburku vyhrál lodní lístek a vydal se za velkou louži. Toulal se jako hobo na nákladních vlacích téměř po celé Americe a živil se přitom podobně jako kdysi London jako dělník, laborant, myč nádobí, plavčík, farmář, kovboj nebo zlatokop.

Při zemětřesení v San Francisku se dokonce podílel na záchranných pracích. Z té doby pochází spousta jeho reportáží, povídek, fejetonů, z nichž některé vyšly i v USA. Mezi jeho nejznámější díla patří čtyřsvazková knižní série SID, Bídné dny, Z Nového světa nebo Šťastný greenhorn.

V roce 1905 se na dobytkářské lodi vrátil zpět do Evropy. Další jeho cesty vedly do Ruska a na Ukrajinu, kde byl dokonce omylem zatčen a kde také pár let žil. Také z těchto zážitků čerpají některé jeho knížky.

Ale toulal se i po Čechách, úzce se přátelil s Jaroslavem Haškem a jeho kumpány. Po první světové válce byl krátce tajemníkem Klubu českých turistů, ale většinou působil jako volný novinář, spisovatel a překladatel – přeložil mimo jiné třeba Tarzana.

A ve výčtu jeho knižních počinů nechybí vedle cestovatelských próz ani humoristické a parodistické novely, fantastické či sci-fi povídky.

K tomuhle malému zamyšlení mne přivedla antologie Kudějových dosud nepublikovaných nebo málo známých textů pod názvem Neklidný zadek mě pálí. A myslím, že po jejím přečtení by i vás chytla chuť na toulání...