Hana Hosnedlová: Dušičky
U nás je Památka zesnulých pojímána vesměs smutně a pochmurně. Naprosto odlišně ale prožívají tento svátek třeba v Mexiku a dalších zemích Latinské Ameriky. Před dvěma roky jsem se v čase Dušiček ocitla na Yucatanu.
Svátek Día de los Muertos, jak mu tady říkají, oslavují veselím, tancem, zpěvem, jídlem... Zmíněná odlišnost vznikla spojením předkolumbovských domorodých rituálů s katolickými zvyklostmi.
Tady se věří, že v tyto dny se mrtví vracejí na zem, aby svátek oslavili společně s živými. Začíná se už večer před 1. listopadem, kdy mají přicházet na zem duše zemřelých dětí, které jsou teprve později následovány dušemi dospělých. A oslavy trvají několik dní.
Lidé se stěhují na hřbitovy a na hroby svých blízkých přinášejí nejen květiny a různé ozdoby, ale i košíky s jídlem a pitím a tady pak dlouho do noci hodují.
Ale i na vyzdobených a barevně osvětlených ulicích, v parcích a na dalších veřejných prostranstvích jsou postavené malé oltáříky s obětinami, a lidé včetně dětí, které si to náramně užívají, chodí nalíčení a v nákladných kostýmech s vyobrazením umrlců, lebek a koster. Konají se různá představení s tanci, zpěvem, akrobacií, volba nejlepších kostýmů, mezi tím je spousta stánků s jídlem a tretkami, s cukrovím nebo pečivem v podobě lebek - taková pestrá a ryčná pouť.
Mladí dávají přednost diskotékám, které obvykle začínají až okolo půlnoci. V tomhle čase se prostě na Yucatanu nevyspíte. Ale musím se přiznat, že jsem jim tohle pojetí Dušiček docela záviděla....
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
