Hana Hosnedlová

Už jste nepochybně slyšeli o člověku, který chodí po ulicích s velkým nápisem: Potřebujete obejmout? A ochotně nabízí svou náruč tomu, kdo skutečně tuto potřebu cítí. 

Neznám člověka, který by se dokázal ubránit nostalgii. Slušnou porci téhle pocitové ingredience mně a přátelům naservíroval počin budějovického fotografa Milana Bindera.

Když si s odstupem času promítám události listopadu 1989, musím přiznat, že se mi kromě klíčových dění nechtěně vybavují i reakce lidí kolem. Ale také moje vlastní.

Před nějakým časem jsem na tomto místě povídala o dobrém nápadu s názvem „zavěšený kafe“, který vznikl v Itálii za druhé světové války.

Prý když si člověk něco hodně moc a vroucně přeje, tak se mu to splní. Tvrdí to například spisovatel Robert Fulgum. Ovšem tohle tvrzení má malý dodatek: že není jisté kdy.

Už je to asi tři roky, co jsem se setkala s projektem Národní kronika. Zní to vznešeně a možná i nedostupně, ale doslova každý se může stát spolutvůrcem tohoto projektu.

Denně zažívám spoustu zajímavých příběhů a událostí – ne jako aktér, ale především jako pozorovatel, i když někdy do děje i vstupuji. Stačí se dívat a naslouchat…

Vlastně jsem si ani neuvědomovala, kolik zástupců ptačí říše je spjato s naším každodenním životem. Kamarád si například stěžoval, že poklid ruší cukrování hrdliček.

Stárnoucí muž kontra mladá žena, či dokonce dívka – to je vděčné téma pro film, divadlo či román. Předobrazy najdeme ledaskde kolem sebe. Stačí se jen rozhlédnout.

Kdo by neměl rád svá šťastná období? A kdo by se dobrovolně štěstí zříkal? Nikdo určitě nebude popírat, že je to velice příjemný pocit, když se něco daří.