Hana Hosnedlová: Zimní oblečení

Kabátky bývaly vesměs přešívané ze starých zimníků dospělých, někdy na přednicích kombinované s jinou látkou a vylepšené králičí kožešinkou.

Sváteční kožíšky byly také z králičích kožek, stejně jako čepice nebo takzvané štucly. Ty nosily převážně dívky – byl to takový vypodšívkovaný průchozí váleček na šňůrkách, do něhož jsme si schovávali ruce před zimou.

To ale neznamená, že bychom tehdy nenosili rukavice – vesměs ručně pletené s takzvanými norskými vzory, které se objevovaly i na svetrech. Praktičtější byly palčáky, zavěšené na šňůrkách kolem krku, někdy i šité ze starých kabátů a rovněž s kožešinkou uvnitř.

A což teprve pletené a háčkované čepice ze zbytků vlny nebo z vypáraných svetrů. Módním hitem byla tehdy hebounká angorská vlna – také z králíků. A pochopitelně, že čepice musely mít bambuli! Buď jednu velkou přišitou na temeni nebo dvě menší na háčkovaných šňůrkách. S kamarádkami jsme tuhle ozdobu neúnavně vyráběly ze zbytků vlny a pyšnily se každý den jinými bambulemi. Pletené byly i kamaše, které se nosily zastrkané do bot.

A když už jsme u bot – ještě před příchodem galoší, kterým se kvůli jejich šedé barvě s oblibou říkalo šedý mor, jsem nosila válenky. Barevné filcové válenky, zdobené našívanými kytičkami a ptáčky ze stejného materiálu.

Víte, že něco podobného, samo sebou z lepších materiálů, nyní zase přichází do módy? Taky co pořád dokola vymýšlet nového...