Hana Hosnedlová: Váhy
Když jsem nedávno byla u doktora na pravidelné kontrole, součástí vyšetření bylo i vážení a měření. U výšky jsem zaznamenala neuvěřitelný úbytek centimetrů – kvůli sesedající se páteři. Ale celkem příjemně mínusově mě překvapily i zjištěné kilogramy.
Rozhodně jich bylo o dost méně než na mé váze doma. I když zase ne o tolik, abych přestala přemýšlet o dietách a vytouženém hubnutí.
Doma jsem už vystřídala váhy tři! První byla mechanická a záhy se rozbila. Druhá digitální byla sice elegantní, ale velice vrtkavá. Její poskytované údaje byly dost odlišné – nikoliv ze dne na den, ale doslova z minuty na minutu. A to s rozdílem několika kilogramů! A protože ani odborník si s ní nevěděl rady, putovala do sběrného dvora.
A na jejím místě se opět objevila váha mechanická, ovšem v modernějším provedení. A jak jsem zjistila, tak váha dost zlomyslná. Při každém vážení přidávala pět, šest kilo v porovnání s údaji od doktora. Potvora jedna!
A tak jsem si mimoděk vzpomněla i na váhy, které kdysi stávaly na každém větším nádraží, mohutné a na stojanu, který po vhození příslušné mince, myslím, že to byl pětadvacetník, vyplivl tuhou kartičku podobnou vlakové jízdence.
Na té byla jednoznačně a nekompromisně zaznamenaná vaše váha. A nebylo proč a s kým o přesnosti údaje polemizovat. Takovou bych potřebovala doma...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
