Hana Hosnedlová: Váhy
Když jsem nedávno byla u doktora na pravidelné kontrole, součástí vyšetření bylo i vážení a měření. U výšky jsem zaznamenala neuvěřitelný úbytek centimetrů – kvůli sesedající se páteři. Ale celkem příjemně mínusově mě překvapily i zjištěné kilogramy.
Rozhodně jich bylo o dost méně než na mé váze doma. I když zase ne o tolik, abych přestala přemýšlet o dietách a vytouženém hubnutí.
Doma jsem už vystřídala váhy tři! První byla mechanická a záhy se rozbila. Druhá digitální byla sice elegantní, ale velice vrtkavá. Její poskytované údaje byly dost odlišné – nikoliv ze dne na den, ale doslova z minuty na minutu. A to s rozdílem několika kilogramů! A protože ani odborník si s ní nevěděl rady, putovala do sběrného dvora.
A na jejím místě se opět objevila váha mechanická, ovšem v modernějším provedení. A jak jsem zjistila, tak váha dost zlomyslná. Při každém vážení přidávala pět, šest kilo v porovnání s údaji od doktora. Potvora jedna!
A tak jsem si mimoděk vzpomněla i na váhy, které kdysi stávaly na každém větším nádraží, mohutné a na stojanu, který po vhození příslušné mince, myslím, že to byl pětadvacetník, vyplivl tuhou kartičku podobnou vlakové jízdence.
Na té byla jednoznačně a nekompromisně zaznamenaná vaše váha. A nebylo proč a s kým o přesnosti údaje polemizovat. Takovou bych potřebovala doma...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
