Hana Hosnedlová: Stromy

1. červen 2021

Rozhlasový sloupek

Neumím si představit život bez stromů. Nemůžu si pomoct, prostě je miluju! V lesích, parcích, v sadech, okolo silnic a cest, uprostřed měst a vsí.

Zamrzí mne proto každý zbytečně pokácený nebo zničený strom. A bohužel, takových případů není zrovna málo.

Milan Binder ve své nádherné knize o českobudějovických parcích, sadech a zahradách tvrdí, že jihočeská metropole, globálně pojímáno, má poměrně hodně zeleně. Potěšující zjištění jistě nejen pro mne.

Několik vysokých stromů obklopuje i náš panelový dům a zaplňují i blízký malý parčík. Cítím se s nimi tak nějak propojená, jako s nedílnou součástí domova. Vedle tekoucí potok je rovněž lemovaný zejména ovocnými stromy. Na jaře, když začnou kvést, vypadají stromky jako bílé nevěsty. Nikdy jsem se toho pohledu nedokázala nasytit.

Před časem ale několik jabloní v řadě za sebou vykáceli. Chápu, že i stromy stárnou, umírají a třeba i ohrožují chodce – a je tudíž nutné je odstranit. Naplnilo se i moje očekávání, že budou nahrazeny mladými stromky. Ale netrvalo dlouho a nové stromky uvadly a jaksi zmizely. I to se může stát.

Od té doby stále čekám, že zde bude vysazena další zeleň, odolnější, mimo jiné i proto, aby zpevnila břeh potoka. Zatím ale čekám marně...

autor: Hana Hosnedlová