Hana Hosnedlová: Koně
Odjakživa zbožňuji koně. Obdivuji jejich ušlechtilost a krásu. Jsou pro mne symbolem volnosti – když běží s větrem o závod s vlající hřívou a nádhernou souhrou svalů. Jsou prostě úžasní!
Jenomže některé moje osobní zkušenosti s nimi nejsou zrovna povzbuzující. Jako malou mne na mé škemrání posadili na poníka, kterého vodili v kruhu po obvodu cirkusové manéže.
Byla jsem přešťastná, ale jen do okamžiku, kdy se můj poník rozhodl předvést, jak umí vyhazovat zadníma nohama. Letěla jsem na zem jako hruška. Cirkusový zřízenec okamžitě nabízel náhradní svezení na jiném koníkovi a já byla pro. Jenomže maminka už ne.
Občas jsem nosívala padaná jablka do jezdeckého oddílu Jana Žižky, kam chodil „rajtovat“ můj bratr. Klukům a holkám v sedlech jsem tenkrát moc záviděla. Až o něco později jsem si to taky mohla vyzkoušet. Bylo to na jedné chatové osadě, kam chovatel přivedl dva jezdecké koně, abychom viděli, jak vypadá svět z koňského hřbetu.
Po stručných instrukcích, jak koně ovládat, se to krásné ztepilé zvíře se mnou v sedle vydalo poklidnou chůzí po louce a já byla celá pyšná. Pak se ale bez ohledu na mé pokyny začalo prodírat hustým vrbovým houštím k řece. Měla jsem podrápaný obličej i ruce, ale můj obdiv ke koním to neumenšilo.
Potřetí mne kůň zradil v Indonésii. K úpatí kráteru Bromo nás měli dopravit koně s průvodci. To už jsem byla v pokročilém seniorském věku a s nějakým tím kilem navíc, takže jsem měla potíže vydrápat se do sedla.
Dovedli tedy koně k pahorku, na který jsem si stoupla, a snažila se dostat na koňský hřbet. Okamžitě se našla spousta rukou, které mi pomáhaly tak vehementně, že jsem přepadla na druhou stranu. Ale nevzdala jsem to a dobře jsem udělala. Bylo to báječné!
Související
-
Hana Hosnedlová: Síla vůle
Jistě jste už mnohokrát při svých toulkách přírodou viděli rostliny nebo dokonce stromy vyrůstající doslova ze skály. Vždycky k nim vzhlížím s obdivem a neskonalou úctou.
-
Hana Hosnedlová: Třídění
Taky si myslíte, že máte zbytečně moc věcí, které prostě nepotřebujete? Účinnou prověrkou takových zjištění bývá stěhování. To se najednou člověk diví.
-
Hana Hosnedlová: Stromy
Neumím si představit život bez stromů. Nemůžu si pomoct, prostě je miluju! V lesích, parcích, v sadech, okolo silnic a cest, uprostřed měst a vsí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
