Hana Hosnedlová: Koně
Odjakživa zbožňuji koně. Obdivuji jejich ušlechtilost a krásu. Jsou pro mne symbolem volnosti – když běží s větrem o závod s vlající hřívou a nádhernou souhrou svalů. Jsou prostě úžasní!
Jenomže některé moje osobní zkušenosti s nimi nejsou zrovna povzbuzující. Jako malou mne na mé škemrání posadili na poníka, kterého vodili v kruhu po obvodu cirkusové manéže.
Byla jsem přešťastná, ale jen do okamžiku, kdy se můj poník rozhodl předvést, jak umí vyhazovat zadníma nohama. Letěla jsem na zem jako hruška. Cirkusový zřízenec okamžitě nabízel náhradní svezení na jiném koníkovi a já byla pro. Jenomže maminka už ne.
Občas jsem nosívala padaná jablka do jezdeckého oddílu Jana Žižky, kam chodil „rajtovat“ můj bratr. Klukům a holkám v sedlech jsem tenkrát moc záviděla. Až o něco později jsem si to taky mohla vyzkoušet. Bylo to na jedné chatové osadě, kam chovatel přivedl dva jezdecké koně, abychom viděli, jak vypadá svět z koňského hřbetu.
Po stručných instrukcích, jak koně ovládat, se to krásné ztepilé zvíře se mnou v sedle vydalo poklidnou chůzí po louce a já byla celá pyšná. Pak se ale bez ohledu na mé pokyny začalo prodírat hustým vrbovým houštím k řece. Měla jsem podrápaný obličej i ruce, ale můj obdiv ke koním to neumenšilo.
Potřetí mne kůň zradil v Indonésii. K úpatí kráteru Bromo nás měli dopravit koně s průvodci. To už jsem byla v pokročilém seniorském věku a s nějakým tím kilem navíc, takže jsem měla potíže vydrápat se do sedla.
Dovedli tedy koně k pahorku, na který jsem si stoupla, a snažila se dostat na koňský hřbet. Okamžitě se našla spousta rukou, které mi pomáhaly tak vehementně, že jsem přepadla na druhou stranu. Ale nevzdala jsem to a dobře jsem udělala. Bylo to báječné!
Související
-
Hana Hosnedlová: Síla vůle
Jistě jste už mnohokrát při svých toulkách přírodou viděli rostliny nebo dokonce stromy vyrůstající doslova ze skály. Vždycky k nim vzhlížím s obdivem a neskonalou úctou.
-
Hana Hosnedlová: Třídění
Taky si myslíte, že máte zbytečně moc věcí, které prostě nepotřebujete? Účinnou prověrkou takových zjištění bývá stěhování. To se najednou člověk diví.
-
Hana Hosnedlová: Stromy
Neumím si představit život bez stromů. Nemůžu si pomoct, prostě je miluju! V lesích, parcích, v sadech, okolo silnic a cest, uprostřed měst a vsí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.