Pavel Kroneisl

Teprve docela nedávno jsem si uvědomil, jak zásadní je pro můj život Lipensko. Oblíbil jsem si ho už při výletech v dětství, teď tu už nějaký pátek trvale žiju.

Jako malý jsem měl to štěstí, že jsem měl dědu, který se mi hodně věnoval a nic, co mi dělalo radost, mu nebylo zatěžko. Jeden z těch zážitků je pro mě nezapomenutelný.

Vydali jsme se před pár dny s partou známých na výlet centrální Šumavou. Najali jsme si autobus, aby nikdo z nás nemusel řídit a všichni jsme se mohli věnovat krásám okolí.

Vzpomínám si na jednu naši dávnou pouť do řeckého letoviska Parga. Byla to dlouhá a náročná cesta, 36 hodin autobusem, 8 hodin trajektem a pak autobusem ještě 50 kilometrů.

Nedávno jsem se doslechl, že v centru Českých Budějovic končí jeden známý antikvariát. Je mi to upřímně líto. Vzpomínám si na doby, kdy jsem do antikvariátů moc rád chodil.

Jsou za volantem lepší muži, nebo ženy? To je věčný spor. Já osobně si myslím, že je to fifty fifty. A někdy bych se dokonce klonil spíš na stranu něžného pohlaví.

Mám za sebou dlouholetou praxi sportovního reportéra, ale musím říci, že takhle zvláštní mistrovství světa v hokeji jsem ještě nezažil.

Je voprsklej jak nádražní vrabec. Asi znáte tohle rčení. Dlouho jsem netušil, jak vzniklo. Strávil jsem na nádražích hodně času, ale žádné zvláštní drzosti si nevšiml.

Pragmatici tvrdí, že náhoda neexistuje. Rád bych oponoval, protože rozhodně byla náhoda, že jsme zůstali sedět v přední části auta, když nám zadek urazila nákladní Tatra.

Byl jsem nedávno po dlouhé době vrátit v samoobsluze lahve. V útrobách automatu zmizela poslední flaška, mašina něco zabručela a vyplázla na mě lístek s patřičným obnosem.