Pavel Kroneisl: Mistrovství světa v hokeji

9. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hokejová reprezentace, hokej, trénink, vlevo Michal Birner, vpravo Petr Pohl

Mám za sebou dlouholetou praxi sportovního reportéra, ale musím říci, že takhle zvláštní mistrovství světa v hokeji jsem ještě nezažil.

Nechci mluvit o ochozech, kde kvůli protipandemickým opatřením byly místo živých fanoušků jen papundeklové postavy, spíš o hře samotné.

Výsledky prvních zápasů byly hodně podivné, protože favorité většinou odevzdávali body. Hodně se diskutovalo o všech možných příčinách. Já si myslím, že tou hlavní je velikost hřiště. Hrálo se totiž na kdysi klasickém rozměru.

To je určitě jiný hokej. Je více místa, čili i času na rozvinutí útočné akce jiného typu než na úzkém kluzišti. Tam je hlavní dostat se k modré útočné čáře, napálit puk řádně na zadní mantinel a dojíždět na dorážku. Před brankou je většinou chumel a nějak to tam všemožnými odrazy  spadne. Na větším hřišti to  tak nejde. V útočné třetině je třeba kombinovat, ukázat něco z techniky a tím je hokej na tomhle kluzišti pohlednější.

Ostatně tenhle pocit nemám jenom já. Podobně se vyjádřil i náš bývalý brankář světového jména Jiří Holeček. Řekl, že hokej na úzkých hřištích příliš ke koukání není. Je tam moc fyzických kontaktů hráčů a příliš málo techniky, hokejového umu a přemýšlení. V tom mu dávám za pravdu.

Letos se mi koukalo na hokej moc fajn. Když si hráči přivykli na jiný styl hry, dostaly zápasy patřičnou šťávu. Prostě, kdo má rád technický, kombinační hokej si rozhodně přišel na své.

Naši reprezentanti sice skončili neslavně, ta prohra s Finy 0-1 rozhodně štve. Vím to z let, kdy jsem ještě sám hrál hokej, že prohrát o gól je vždycky nejhorší. V téhle souvislosti si ale myslím, že našim reprezentantům herně nic nechybělo. Jejich vystupování ovšem postrádalo správné koučování na střídačce. Tam byl asi zakopaný pes.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj:
Spustit audio

Související

  • Pavel Kroneisl: Drzí vrabci

    Je voprsklej jak nádražní vrabec. Asi znáte tohle rčení. Dlouho jsem netušil, jak vzniklo. Strávil jsem na nádražích hodně času, ale žádné zvláštní drzosti si nevšiml.

  • Pavel Kroneisl: Co umí náhoda

    Pragmatici tvrdí, že náhoda neexistuje. Rád bych oponoval, protože rozhodně byla náhoda, že jsme zůstali sedět v přední části auta, když nám zadek urazila nákladní Tatra.

  • Pavel Kroneisl: O jedné nerudné babce

    Byl jsem nedávno po dlouhé době vrátit v samoobsluze lahve. V útrobách automatu zmizela poslední flaška, mašina něco zabručela a vyplázla na mě lístek s patřičným obnosem.