Pavel Kroneisl: Mistrovství světa v hokeji
Mám za sebou dlouholetou praxi sportovního reportéra, ale musím říci, že takhle zvláštní mistrovství světa v hokeji jsem ještě nezažil.
Nechci mluvit o ochozech, kde kvůli protipandemickým opatřením byly místo živých fanoušků jen papundeklové postavy, spíš o hře samotné.
Výsledky prvních zápasů byly hodně podivné, protože favorité většinou odevzdávali body. Hodně se diskutovalo o všech možných příčinách. Já si myslím, že tou hlavní je velikost hřiště. Hrálo se totiž na kdysi klasickém rozměru.
To je určitě jiný hokej. Je více místa, čili i času na rozvinutí útočné akce jiného typu než na úzkém kluzišti. Tam je hlavní dostat se k modré útočné čáře, napálit puk řádně na zadní mantinel a dojíždět na dorážku. Před brankou je většinou chumel a nějak to tam všemožnými odrazy spadne. Na větším hřišti to tak nejde. V útočné třetině je třeba kombinovat, ukázat něco z techniky a tím je hokej na tomhle kluzišti pohlednější.
Ostatně tenhle pocit nemám jenom já. Podobně se vyjádřil i náš bývalý brankář světového jména Jiří Holeček. Řekl, že hokej na úzkých hřištích příliš ke koukání není. Je tam moc fyzických kontaktů hráčů a příliš málo techniky, hokejového umu a přemýšlení. V tom mu dávám za pravdu.
Letos se mi koukalo na hokej moc fajn. Když si hráči přivykli na jiný styl hry, dostaly zápasy patřičnou šťávu. Prostě, kdo má rád technický, kombinační hokej si rozhodně přišel na své.
Naši reprezentanti sice skončili neslavně, ta prohra s Finy 0-1 rozhodně štve. Vím to z let, kdy jsem ještě sám hrál hokej, že prohrát o gól je vždycky nejhorší. V téhle souvislosti si ale myslím, že našim reprezentantům herně nic nechybělo. Jejich vystupování ovšem postrádalo správné koučování na střídačce. Tam byl asi zakopaný pes.
Související
-
Pavel Kroneisl: Drzí vrabci
Je voprsklej jak nádražní vrabec. Asi znáte tohle rčení. Dlouho jsem netušil, jak vzniklo. Strávil jsem na nádražích hodně času, ale žádné zvláštní drzosti si nevšiml.
-
Pavel Kroneisl: Co umí náhoda
Pragmatici tvrdí, že náhoda neexistuje. Rád bych oponoval, protože rozhodně byla náhoda, že jsme zůstali sedět v přední části auta, když nám zadek urazila nákladní Tatra.
-
Pavel Kroneisl: O jedné nerudné babce
Byl jsem nedávno po dlouhé době vrátit v samoobsluze lahve. V útrobách automatu zmizela poslední flaška, mašina něco zabručela a vyplázla na mě lístek s patřičným obnosem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
