Pavel Kroneisl: Drzí vrabci

27. květen 2021

Je voprsklej jak nádražní vrabec. Asi znáte tohle rčení. Dlouho jsem netušil, jak k tomu právě tihle opeřenci přišli. Strávil jsem před léty při cestách do školy na nádražích hodně času, ale nikdy jsem si žádné zvláštní drzosti či oprsklosti tamních vrabců nevšiml.

Ovšem před časem jsme se vydali do italské Verony na představení opery Nabucco. Cestou jsme se zastavili u krásného jezera Lago di Garda. A v malebném městečku Sirmione na jeho břehu jsme viděli kouzelnou scénu.

Bylo ráno a na zahrádce před jedním z penzionů snídal pán. Měl talíř koblih a doslova na nich ležel. Chránil je oběma pažemi, protože mu na jeho snídani tvrdě útočilo hejno drzých vrabců. Ptáci se zcela neomaleně domáhali bašty a hledali každou nevykrytou skulinku, aby si řádně zobli.

Ten člověk byl sice možná trochu naštvaný, ale zároveň na něm bylo vidět, že se touto situací i baví. Vrabce odháněl, jak to šlo, ti se ale nedali a znovu a znovu se mu vrhali do talíře. Prostě voprsklí vrabčáci přímo v akci. Jen nádraží bylo daleko.

Tenkrát bylo krásné teplé ráno, měli jsme čas, a tak jsme se šli vykoupat. U vody nás ale čekalo další povyražení. Jen jsme se svlékli do plavek, připlavala hejna labutí a divokých kachen. A tihle velcí ptáci se opět dost nevybíravým způsobem domáhali nějaké bašty.

Bylo jasné, že to tady tak prostě chodí. Turisti je krmí a oni jsou na to zvyklí. Pokud nic nedostanou, tak útočí.  Jsme od opeřenců ze zahrady u našeho domku na vsi zvyklí na leccos.

V zimě je poctivě krmíme a oni za to s námi po zbytek roku hodně kamarádí. Myslím si ale, že máme ptáčky přece jenom vychovanější, než jsou ti, které jsme viděli u italského jezera Lago di Garda.

Spustit audio

Související