Pavel Kroneisl: Ať žije parní lokomotiva

31. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jedna z nejstarších dochovaných parních lokomotiv v Česku – U37

Jako malý kluk jsem měl to štěstí, že jsem měl dědu, který byl ochotný se mi hodně věnovat a nic, co mi dělalo radost, mu nebylo zatěžko. Jeden z těch zážitků je pro mě nezapomenutelný.

Děda si pro mě jedné krásné neděle přišel k nám domů a že půjdeme na procházku. To jsem teda nadšením neskákal. Jestli jsem něco nesnášel, tak to byly rodinné procházky po městě a okolí.

Naštěstí nebyly moc časté, protože jsem vždycky okatě dával najevo, co si o tom všem myslím a jak jsou mi takzvaně sváteční šaty protivné. Končilo to většinou tak, že to táta nevydržel a zavelel: „Jde se domů, nebo toho smrada roztrhnu!“ A bylo vymalováno, vyhrál jsem.

Když tehdá děda přišel s vycházkou, nasadil jsem útrpný ksichtík a prohlásil: „To snad ne. Děda ale pomrkával jedním okem a tvářil se spiklenecky. Máma mi samozřejmě předložila sváteční parádu a vyrazili jsme.

Nešli jsme ale z Havlíčkovy kolonie směrem k centru Budějc, ale k nádraží. Ptal jsem se, kam to jdeme. Děda řekl: „Uvidíš.“ Došli jsme na nádraží a rovnou nahoru na nástupiště. Zapomněl jsem říct, že děda byl železničář, tedy pardon ajznboňák, vlakvedoucí.

Nenasedli jsme ale do vagonu, šli jsme rovnou na lokomotivu. Ty byly tenkrát ještě parní. Vítali nás mašinfíra a topič. Děda tohle všechno domluvil dopředu a já jsem byl nadšený.

Vyrazili jsme směrem na Kamenný Újezd. Topič mi dal lopatu se slovy: „Já mám pohov a ty, mladej, koukej pořádně fedrovat, ať pelášíme.“ Byla to neskutečná paráda a já jsem byl v klukovském sedmém nebi.

V Kameňáku jsme vystoupili a počkali na vlak zpátky do Budějic. Zase jsem topil pod kotlem a neskutečně si to užíval. Mohl jsem si i zahoukat. Návrat domů byl ovšem horší.  Moje sváteční šatky vypadaly, jako bych prolezl komínem.

Děda dostal od ženské části rodiny parádně vynadáno, ale jenom se tomu smál. A já si vzpomínám, že se mi o tomhle výletě dokonce i zdálo.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj:
Spustit audio

Související

  • Pavel Kroneisl: Chvála Šumavy

    Vydali jsme se před pár dny s partou známých na výlet centrální Šumavou. Najali jsme si autobus, aby nikdo z nás nemusel řídit a všichni jsme se mohli věnovat krásám okolí.

  • Pavel Kroneisl: Kdo umí, ten umí

    Vzpomínám si na jednu naši dávnou pouť do řeckého letoviska Parga. Byla to dlouhá a náročná cesta, 36 hodin autobusem, 8 hodin trajektem a pak autobusem ještě 50 kilometrů.

  • Pavel Kroneisl: Ať žije antikvariát

    Nedávno jsem se doslechl, že v centru Českých Budějovic končí jeden známý antikvariát. Je mi to upřímně líto. Vzpomínám si na doby, kdy jsem do antikvariátů moc rád chodil.