Pavel Kroneisl

Mám za sebou dlouholetou praxi sportovního reportéra, ale musím říci, že takhle zvláštní mistrovství světa v hokeji jsem ještě nezažil.

Je voprsklej jak nádražní vrabec. Asi znáte tohle rčení. Dlouho jsem netušil, jak vzniklo. Strávil jsem na nádražích hodně času, ale žádné zvláštní drzosti si nevšiml.

Pragmatici tvrdí, že náhoda neexistuje. Rád bych oponoval, protože rozhodně byla náhoda, že jsme zůstali sedět v přední části auta, když nám zadek urazila nákladní Tatra.

Byl jsem nedávno po dlouhé době vrátit v samoobsluze lahve. V útrobách automatu zmizela poslední flaška, mašina něco zabručela a vyplázla na mě lístek s patřičným obnosem.

S nelibostí jsme před nedávnem zjistili, že v naší malé vísce na pravém břehu Lipna roste kriminalita. Nejde o žádné těžké zločiny, ale krade se tu o sto šest. 

Dneska bych si dovolil dopustit se drobné, téměř filozofické úvahy. Máme 21. století a jsme coby lidstvo hrdí na technické a jiné objevy. Poslali jsme autíčko na Mars.

V Lipně nad Vltavou vyrostl nový hotel. A kousek od něj stavbička vypadající jako prstík Boží. Je to bankomat jistého finančního ústavu.

Povídal jsem si nedávno s přítelem naší vnučky Petrem. Máme totiž jedno společné. Lásku ke psům. 

Letošní zima u nás na Šumavě zatím byla taková, jaká má být. Po dlouhých letech opět nabídla patřičnou porci sněhu a mrazy byly také tak akorát. Prostě paráda. 

Můj kamarád má pěkný autoservis. Nejenom, že se nám stará o našeho Miníska, ale rád k němu zajdu, i když nic nepotřebuju. Jenom se dívám a žasnu.