Pavel Kroneisl: Šikovný pejsek

A protože byl pan doktor hodně pracovně vytížený, požádal o výcvik psa svého kamaráda, také myslivce. Což byl mimochodem široko daleko vyhlášený vtipálek. S Britem chodil na výcvik a pesan absolvoval i příslušné lovecké zkoušky.

Chvíli to samozřejmě trvalo. Konečně ale kamarád jednoho dne panu doktorovi oznámil, že pes je připraven na hon. Jeho majitel se tedy jednou ráno patřičně vyšňořil, doma se rozloučil se slovy o Britově premiéře a vyrazil na kachny.

Hon byl prý tenkrát úspěšný a když pan doktor střelil a kachna spadla do rybníka, přišel pokyn „Brite, aport!“ Pes vyrazil, jenže na břehu rybníka se zastavil a dál neudělal ani krok.

Pan doktor jej vyzýval  hlasem ďábelským i  andělským, ale podle okolních svědků se pes prý na něj díval s výrazem „Co blázníš, tam bych si namočil kožíšek!“ Kachna ve vodě ho prostě vůbec nezajímala. 

Ale spolustřelci se zajímali. Padaly rady typu, tak, Jirko, do trenek, doplav pro kachnu  a vem ji hezky do pusy, ať pes vidí, jak se to má správně dělat. Prostě na břehu rybníka bylo srandy, že se chechtali i kapři.

Posléze se kamarád, Britův cvičitel, přiznal, že nejpracnější na celém výcviku bylo odnaučit tuhle rasu chodit do vody. Ale povedlo se, a tak Brit místo výletů na hony tráví spokojeně život na zahradě rodinného domku a pochopitelně také na pohodlném gaučíku. A to mu, jak jsem sám viděl, naprosto vyhovuje.