Pavel Kroneisl: Sporťáci
Cyklistický Závod míru byl kdysi velký podnik a v etapách mezi Prahou, Berlínem a Varšavou se vystřídala řada později hodně známých jezdců profesionálních pelotonů. Tenhle závod byl samozřejmě také ve středu zájmu médií.
I reportéři tehdy ještě Československého rozhlasu z něj pravidelně vysílali živé vstupy. Střídala se tam vždycky celá parta kolegů, protože závod trval tři neděle.
Bylo to dlouhé, a tak si reportéři cestu s pelotonem všelijak zpestřovali. Například, ten, kdo měl druhý den reportovat, dostal od kolegů večer před tím seznam pěti výrazů. Slova to musela být slušná, spisovná, ovšem absolutně nesouvisející se sportem a už vůbec ne s tímto závodem. Třeba jehla, žehlička, parní válec, okno a kompost. Úkolem onoho nešťastníka pak bylo zakomponovat těchto pět výrazů do první věty své úvodní reportáže.
Ta věta se samozřejmě musela týkat závodu a ona slova měla být použita tak, aby z toho nečouhala jako sláma z bot. Přirozeně tento první vstup poslouchali a hodnotili všichni zainteresovaní kolegové. A pokud to reportérovi vyšlo, měl večer po etapě od nich placeno veškeré občerstvení. Pokud se mu to nepovedlo, hostil naopak on je.
Tedy slušná motivace. A výkony tomu odpovídaly. Posluchači byli doma u rádií občas poněkud udiveni, jaká se sportem vůbec nesouvisející slova se při Závodu míru hodí do rozhlasové reportáže. O sázce, kterou si kolegové sporťáci zpestřovali kdysi tak slavný cyklistický závod, neměli samozřejmě nejmenší tušení.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
