Pavel Kroneisl: Chlapi, bacha na advent

Jenomže, naše pánské jízdy končívaly všelijak.

Pamatuju si například jeden rok, kdy jsme poseděli v nejmenované českobudějovické vinárně. Zábava byla vynikající, čas plynul a lehce se zapomínalo na všechno kolem.

A tak kamarád Milan dokonce vypustil, že má v šatně vánočního kapra, kterého koupil odpoledne na náměstí, a v klidu odešel domů bez vánoční pochoutky. Nic moc se vlastně nestalo, bylo 23. prosince a před domem, kde Milan bydlel, ještě na Štědrý den rybáři kapry prodávali.

Problém ovšem byl v tom, že ona vinárna měla přes svátky zavřeno. Dovedete si jistě představit, jak sice čerstvý, ale tři dny a tři noci kapr skladovaný v šatně vypadal a co si kamarád při své první povánoční návštěvě vinárny vyslechl.

Jiná naše pánská jízda skončila všelijak pro jiného kamaráda, shodou okolností také Milana. Ten na závěr jednoho našeho posezení v pozdních nočních hodinách pronesl památnou větu: „Klucí, na posledního panáka jedeme do hospody Na Točně do Sucháče“ 

Jak řekl, tak učinil, ale pouze v doprovodu dvou věrných kumpánů, my ostatní jsme doslova utekli. Domů se Milan dostal až za ranního světla, bydlel totiž na sídlišti Vltava a šel, jak prohlásil, v rámci vyvětrání se pěšky.

Doma ho ovšem čekalo velké překvapení. Bylo 24. prosince a ve dveřích stála tchýně s tchánem, kteří přijeli z Prahy na Vánoce. No, dopadlo to tak, že dárky sice kamarád pod stromečkem měl, ale nálada byla, jak říkal, tak zamrzlá, že si je mohl rozbalit až na Nový rok, kdy ledy prý trochu povolily, ale hlavně tchýně a tchán se vrátili zpátky do Prahy.

Tak chlapi, bacha na advent. Bývá občas dost zrádný a žehlení průšvihů kolem Vánoc pak bývá hodně náročné.