Pavel Kroneisl: Chvála pohybu

Bylo to všechno rozhodně zajímavé, ale já mám, prosím pěkně, ještě jednu radu, je prostá, totiž žít na vsi.

Tady mám své argumenty. V zimě ráno kouknu z okna a je mi jasné, že minimálně dvě dopolední hodiny strávím ve fitku. Během odklízení sněhu si kromě žvýkacích dokonale protáhnu snad všechny svaly v těle.

V létě to zase jistí sekačka, mám elektrickou a bez pojezdu. Sekám jednou týdně a trávník kolem našeho domku má k rovnému anglickému pažitu daleko, což znamená, že musím střídat směry sekání. Opět slušná porce pohybu.

Topívali jsme dřevem a to je vůbec paráda. Složit polena, nařezat, poštípat a pak zase složit, tentokrát polínka do kůlny. Vždycky jsem říkal, že dřevo mě zahřeje třikrát. Při řezání, při štípání a pak konečně v kamnech.

Od tohoto způsobu vytápění jsme ale upustili, na Šumavě je totiž paradoxně čím dál složitější sehnat dobré palivové dříví. Teď topíme dřevěnými lisovanými briketami. Je to po všech stránkách lepší.

Ovšem ten pověstný háček tady zase visí. Na jedné paletě je sto balíků po deseti kilech, čili  tuna. Sice to přivezou a složí před barák, ale potom je třeba naložit brikety na kolečko, odvézt  ke kůlně a tam zase složit. Při dvou paletách, které většinou kupujeme, jsou to navzpírané čtyři tuny. Zase tedy slušná rozcvička.

No a obchod máme zhruba kilometr od domku, což jsou sem a tam kilometry dva. Opět pravidelný pohyb a dokonce ten nejvíce doporučovaný, tedy chůze, a to z kopce do kopce se zátěží na zádech.

I z toho mála, co jsem říkal, je jasné, že při životě na vsi ušetříte za fitness centra, za nákladné tělocvičné pomůcky a navíc vše provozujete na zdravém čerstvém vzduchu.