Pavel Kroneisl: Motoristka

Stále totiž před sebou vidím scénu, kterou jsem kdysi zažil na českobudějovické Lannově třídě. Tenkrát to ještě nebyla pěší zóna. Vracel jsem se v neděli odpoledne z práce a najednou za sebou slyším auto a zvuk žvýkající se gumy.

Koukám, u chodníku zastavilo embéčko s píchlou zadní gumou. Vystoupila dívka, no, podle postavy jsem jí odhadoval maximálně na 14 let. Drobná, štíhlá. Okoukla gumu, naštvaně do ní kopla a dala se do práce.

Z kufru vyndala hever a já jsem si říkal, no, jasně přijde rezerva a asi bych měl pomoci povolit kolo. Než jsem to domyslel, bylo auto nahoře, dívka naprosto suverénně povolila šrouby.

Zůstal jsem stát a se zájmem jsem ji pozoroval. Rezerva se totiž nekonala, kolo nechala na chodníku, sáhla do kufru pro novou duši a montpáky. Nevěřil jsem vlastním očím. Snad nechce tady na ulici měnit duši?!

Je to už hodně dávno a tenkrát ještě nebyly bezdušové pneumatiky. Chvíli skákala po kole, pak odborně nasadila montpáku a lup, pneumatika byla z jedné strany vyzutá. Vytáhla píchlou duši, nasadila novou a stejně zručně pneumatiku vrátila na ráfek.

Bylo mi jasné, že svou případnou pomocí bych se jenom ztrapnil. Jednou jsem totiž tuhle operaci prováděl a montpáka, která se mi z kola vysmekla, mi prosvištěla těsně kolem hlavy.

Dívčina pokračovala, svižně kolo nafoukala normální ruční pumpičkou, změřila tlak a vrátila pneumatiku na auto. Sbalila cajk, bouchla dvířky a odfrčela. A tohle všechno trvalo necelých dvacet minut. Tohle byla nejen zdatná automechanička, ale určitě i výborná šoférka.