Martina Adlerová

Já vím, že na Vánocích je nejkrásnější to, že můžeme být s rodinou. Ale stejně si myslím, že každý z nás potají doufá, že pod stromečkem najde něco úžasného. 

Pro ty šťastlivce, kteří nevědí, co je rozporka: zní to sice jako vtipný argument, ale ve skutečnosti jde o kus dřeva, na který se při domácí porážce věší mrtvé prase.

Když se řekne „maturitní ples“, každý si představí mladé lidi, nákladné róby, zářící lustry, špalíry vyfešákovaných pedagogů a zástupy dojatých rodičů.

Nadpřirozené bytosti nás provázejí už od dětství, někoho víc, někoho méně. Někteří se jejich vlivu nezbaví ani v dospělosti.

Je ve vlaku přítomen Bůh? Po nedávných změnách na železnici si myslím, že je. Možná to způsobily dál přísnější směrnice EU, snad je to tou všudypřítomnou krizí, bůh ví…

Dennodenně nosím svou kůži na trh. Zdravím jako první a nastavuju druhou tvář. Vstřícně se usmívám a s predátory navazuju oční kontakt.

Někde jsem četla, že jakási celebrita se musela veřejně omluvit poté, co v přímém přenosu zašišlala na svého psíka. Šišlání prý znevažuje vady výslovnosti. 

V životě musíme mnohokrát odněkud odejít, ať už chceme, anebo ne. Odcházení mívá spoustu podob. 

Udělala jsem si malý průzkum na téma slovní spojení a zjistila, že skoro každý má svá oblíbená a méně oblíbená. Já třeba nemám ráda sociální sítě a miluju vanilkový krém.

Staří lidé se v písních moc nevyskytují. Asi jim není do zpěvu. I když Jaromír Nohavica zpívá: „Až budu starý muž, pořídím si starý byt a staré rádio.“