Martina Adlerová

Mám ráda latinské slovní obraty, a tempus fugit je můj nejoblíbenější. A asi nejpravdivější. Čas letí – a neuvěřitelným tempem, to víme všichni.

Obložené chlebíčky, pochoutka většiny Čechů napříč generacemi. Nevím o nikom, kdo by je neměl rád. Přitom taková blbost, že?

V tomto předvánočním období se hodí zamyslet se nad úklidem. O tomto nezbytném zlu existují i příručky a vědecké studie.

V období adventu se asi všichni snažíme nejenom nakoupit dary a vyzdobit domy, ale i nasát vánoční atmosféru. A také bychom se měli zamyslet nad stavem tohoto světa.

Existují různé druhy lidí a různá kritéria na jejich rozdělení. V knize Saturnin se dělí lidi podle toho, jak se zachovají při pohledu na mísu koblih.

Setrvačnost je síla, která nás po prvotním impulsu posouvá vpřed. A zároveň je to odpor tělesa ke změně rychlosti. Hm, vztaženo k lidskému životu opravdu zajímavé.

Když jsem byla malá, měli jsme doma knihu Kam běží modrá liška. Ve své dětské naivitě a přecitlivělosti jsem si představovala, že musí jít o nesmírně smutný příběh.

Sebeovládání se dneska už moc nenosí. Je to buržoazní přežitek, asi tak jako dechová hudba a rumové pralinky. Máme prý projevovat své emoce, jinak si zaděláváme na průšvih.

Kdysi jsem v nějaké galerii zůstala stát před obrazem, který vypadal jako malovaný pod stromem. Nad hlavou vám visela větev a naskytnul se vám dechberoucí výhled do dálky.

Vyrostla jsem na domácí stravě a svým dětem jsem chtěla dopřát totéž. Jenže neumím vařit. I když se fakt snažím. Většinou místo takzvaného pokrmu připravím takzvaný recept.