Martina Adlerová - Budějická NEJ
České Budějovice. Kdo by je neznal. Od profláklé cimrmanovské věty, že totiž v Budějovicích by chtěl žít každý, přes Černou věž a Budvar až po Masné krámy…
Sice jsem tu strávila podstatnou část svých studijních let, ale přiznám se, že toto město mi k srdci nepřirostlo, patrioti prominou.
Na můj vkus je moc velké, placaté a rozlezlé. Asi mám radši kopcovité obzory a zalesněné výhledy. Ale jedno Budějovicím přiznat musím: Vždycky mě něčím překvapí a mají pro mě svých sedm NEJ.
Tak za prvé: Už jsem někde psala, že kdysi dávno jsem na budějickém vlakovém nádraží potkala čaroděje i s učedníkem, a že toto setkání řadím k těm nej ve svém životě.
Za druhé: Psi. Kdo mě zná, tak ví, že encyklopedie psů patří k mým oblíbeným knihám. No a právě v Českých Budějovicích jsem poprvé potkala tehdy ještě vzácného louisianského leopardího psa nazývaného též Catahoula.
Za třetí: Polévka v jedlém kelímku. Po každém nahrávání v rozhlase jdu právě pro ni. Nejdřív sním polévku, a pak i kelímek. Vynikající a bezodpadové.
Za čtvrté: Bazén. Pro mě jako pro holku z venkova to byl dotek velkého světa a nejlepší rodinný výlet v jednom.
Za páté: Prior. Nikde jinde nemají tak obsáhlou nabídku mých oblíbených artiklů pod jednou střechou. Látky, domácí potřeby, knihy a papírnictví.
Za šesté: Země Živitelka. Jezdila jsem tam už jako malá, modrým trabantem a s prarodiči to byly skutečné cesty za poznáním.
A za sedmé? Překvápka všedního dne. Například to nejnovější:
Na Lannově třídě sedí potetovaný chlápek a vyšívá ubrus!
Tohle prostě jinde nezažijete!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
