Martina Adlerová

Manžel si zčistajasna koupil loď. Není to sice žádná plachetnice, ale i tak vyžaduje dva silné muže, aby mohla být spuštěna na vodu.

Můj kamarád, vášnivý cyklista, mi jednou vyprávěl, že za velmi ponižující považuje okamžik před závěrečným stoupáním.

Odjakživa jsem si pletla pojem s průjmem, jak mi doma často zdůrazňovali. „Holinky nebo hodinky, obojí se natahuje,“ dobírali si mě, kdykoliv jsem něco popletla.

Jsem asi trochu divná, ale nesnáším televizi. Tento fenomén mě naprosto minul. I v době, kdy moji vrstevníci sjížděli seriály, já jsem zarputile trvala na svých knihách.

Čekání může být příjemné i nesnesitelné. Dříve se čekalo na dopisy. Nejdřív jste ho museli odeslat, pak počkat, až dorazí k adresátovi, až si ho dotyčná osoba přečte,...

„Vy vůbec neovládáte svoji techniku!“ Pracovník IT firmy si mě rozezleně měří. „A strukturovanou zásuvku máte kde?“ 

Býti dámou je v dnešní společnosti téměř nemožné. Podle pravidel společenského chování má být dáma tajuplná a zásadně se nevyjadřovat k citlivým tématům.

V rodině není všechno bez mráčku – to je replika z mého oblíbeného francouzského filmu Návštěvníci. 

Co mě dokáže naštvat? Když v celém domě není jediná ořezaná tužka. A když najdu tupou, tak se zase ztratí ořezávátko. To je fakt k vzteku.

Jsem sice učitelka, ale úplně nepoučitelná. Nejenže jsem dovolila pořízení dalšího zvířete do domácnosti,...