Martina Adlerová: Na rybách
Nikdy jsem nepochopila onu vášeň, kterou někteří lidé (namnoze muži) pociťují při pohledu na vodní hladinu.
Rozdíl mezi rybářem a nerybářem se asi nejlépe projeví v první reakci na vodu. Rybář (v tomto případě můj manžel) říká: „Tady by braly… Tady by nebraly…“
Já koukám na vodu a moje myšlenkové asociace jsou následující: „Mytí nádobí, mytí hlavy, je třeba vytřít podlahu, potopa světa, mám žízeň, špína v podpalubí, vodní ptactvo, zahradní jezírko, lekníny, hlubiny, žraloci…
A takhle bych mohla pokračovat až do aleluja.
Ale můj muž to má jinak. Můj muž se na rybách setkává s bohem. Teda: asi.
On sám by to nikdy nepřiznal. Ale i když nic nechytne, vrací se v povznesené až zmeditované náladě, je smířený se světem, jako by prošel u zpovědi, a ukazuje mi fotky, na kterých jsou vidět vlnky, kameny, sem tam nějaká ploutev, pruty a spokojené tváře ostatních rybářů.
Vždycky jsem si myslela, že smyslem činnosti zvané chytání ryb je „chytit rybu“. Ale to jsem se spletla. Pochopila jsem to teprve nedávno. O ryby prý vůbec nejde.
Manžel mi to vysvětlil ve dvou větách: „Nahodím, otevřu pivo, zapálím cigáro… A hlavně AŤ NEBEROU!“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
