Martina Adlerová: Bůh Druhé šance

22. červenec 2022

Rozhlasový sloupek

Nechtěla bych, aby tohle vyznělo nějak rouhačsky, ale někdy mi připadá, že jestli potřebujeme nějakého Boha, tak je to Bůh Druhé šance. Život je přece řetězec promarněných příležitostí, ne?

Například si v dětství blbě zlomíte ruku, a už nikdy z vás nebude špičkový volejbalista.

Nebo se nedostanete na vysněnou školu, a už nikdy z vás nebude japanolog. Nebudete překládat japonské básně haiku, předvádět čajový obřad, učit se bojová umění u samurajů a navazovat profesionální vztahy s gejšami.

Do třetice vás opustí životní láska a vy už se nedokážete usmívat při pohledu na lidi držící se za ruce. K tomu ke všemu ještě ztloustnete, a nakonec zahořknete.

A teď by se právě hodilo, aby nastoupil Bůh Druhé šance.

Jedna dvě upřímně míněné modlitby, nějaká ta zapálená svíčka, a je to tady: Zpátky na startovní čáru, do bodu Nula.

Zase stojíte na skalce nad řekou a přemýšlíte, jestli skočit jenom kvůli tomu, aby vás kamarádi neměli za zbabělce.

Zase kráčíte školní chodbou směrem ke dveřím s nápisem Přijímací zkoušky, a říkáte si, jestli to vůbec zvládnete.

A zase se s milovanou osobou hádáte o nesmysly.

A teď: co v té Druhé šanci uděláte?

Slezete z té skály dolů? Půjdete ke zkoušce až za rok? Přestanete svému partnerovi nadávat?

Bohužel spíš ne. Druhá šance nepřijde. Protože lidé jsou nepoučitelní.

A bohové to vědí.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas