Martina Adlerová: Bůh Druhé šance
Nechtěla bych, aby tohle vyznělo nějak rouhačsky, ale někdy mi připadá, že jestli potřebujeme nějakého Boha, tak je to Bůh Druhé šance. Život je přece řetězec promarněných příležitostí, ne?
Například si v dětství blbě zlomíte ruku, a už nikdy z vás nebude špičkový volejbalista.
Nebo se nedostanete na vysněnou školu, a už nikdy z vás nebude japanolog. Nebudete překládat japonské básně haiku, předvádět čajový obřad, učit se bojová umění u samurajů a navazovat profesionální vztahy s gejšami.
Do třetice vás opustí životní láska a vy už se nedokážete usmívat při pohledu na lidi držící se za ruce. K tomu ke všemu ještě ztloustnete, a nakonec zahořknete.
A teď by se právě hodilo, aby nastoupil Bůh Druhé šance.
Jedna dvě upřímně míněné modlitby, nějaká ta zapálená svíčka, a je to tady: Zpátky na startovní čáru, do bodu Nula.
Zase stojíte na skalce nad řekou a přemýšlíte, jestli skočit jenom kvůli tomu, aby vás kamarádi neměli za zbabělce.
Zase kráčíte školní chodbou směrem ke dveřím s nápisem Přijímací zkoušky, a říkáte si, jestli to vůbec zvládnete.
A zase se s milovanou osobou hádáte o nesmysly.
A teď: co v té Druhé šanci uděláte?
Slezete z té skály dolů? Půjdete ke zkoušce až za rok? Přestanete svému partnerovi nadávat?
Bohužel spíš ne. Druhá šance nepřijde. Protože lidé jsou nepoučitelní.
A bohové to vědí.
Související
-
Martina Adlerová: Na fotkách
„Jsem fotogenická?“ Takhle naivně jsem se kdysi zeptala paní, která nám fotila svatbu. „Máte milý úsměv,“ odpověděla vyhýbavě, a tím potvrdila to, co jsem věděla už dávno.
-
Martina Adlerová: Čára života
Kdysi jsme v rámci nějakého kreativního semináře dostali za úkol namalovat čáru života. A svou pozici na ní v podobě bodu na přímce. Musela jsem se tomu smát.
-
Martina Adlerová: Praštěná
Jsem praštěná… do hlavy… zeměpisným atlasem. Na zeměpis jsme totiž měli učitelku, která jakoukoli neznalost trestala úderem do lebky. A že ten školní atlas měl tvrdé desky!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
