Martina Adlerová: Na fotkách
„Jsem fotogenická?“ Takhle naivně jsem se kdysi zeptala té paní, která nám fotila svatbu. „Máte milý úsměv,“ odpověděla vyhýbavě a jenom mi tím potvrdila to, co jsem věděla už dávno.
„Ne, nejsem.“ Na fotkách vypadám jako podivná postava se škvírkami místo očí a s bambulovitým nosem. Pokaždé se mi podaří mrknout a zatvářit se přitom výhružně, ať se snažím, jak chci.
Od dětství jsem se pokoušela vyhnout školnímu focení a raději předstírat virózu. Jenomže dřív se nějaké bezdůvodné absence příliš nenosily, a tak fotky mojí třídy vypadají jako úhledné sestavy školních dětí plus jedna zaběhlá opička, která se náhodou přimotala před objektiv. Mám nos jako kahau nosatý z ostrova Borneo. Možná by mě měli považovat za svého třídního maskota.
Jenže to máme v genech. Nedávno jsem na jedné rodinné sešlosti odmítla hromadné fotografování s tím, že všude vypadám jako samice lidoopa.
Zaslechla to jedna starší teta a usadila mě větou: „Co bych dala za opici. To já všude vypadám jako ustaraná německá doga.“ Po prohlédnutí fotek jsem jí musela dát za pravdu.
Teď už to nevylepšíme ani plastickou operací. Proto jsme si stouply pěkně vedle sebe. A tak mají všichni příbuzní k dispozici fotku usmívající se nosaté opice, která objímá starostlivě se tvářící německou dogu.
Jo, a na to Borneo vyrazíme hned, jak získáme petpasy pro volné cestování zvířat.
Související
-
Martina Adlerová: Čára života
Kdysi jsme v rámci nějakého kreativního semináře dostali za úkol namalovat čáru života. A svou pozici na ní v podobě bodu na přímce. Musela jsem se tomu smát.
-
Martina Adlerová: Praštěná
Jsem praštěná… do hlavy… zeměpisným atlasem. Na zeměpis jsme totiž měli učitelku, která jakoukoli neznalost trestala úderem do lebky. A že ten školní atlas měl tvrdé desky!
-
Martina Adlerová: Svět se zbláznil
Už Shakespeare ústy svého Hamleta prohlašoval, že „vymknuta z kloubů, doba šílí.“ A to bylo na začátku sedmnáctého století. Zajímalo by mě, co by asi říkal dneska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
