Martina Adlerová: Čára života
Kdysi jsme v rámci nějakého kreativního semináře dostali za úkol namalovat čáru života. A svou pozici na ní v podobě bodu na přímce. Musela jsem se tomu smát. Já přece nejsem bod, a život není přímka.
Všichni víme, že přímka ústí v nekonečnu. Život je bohužel úsečka s pevně ohraničeným začátkem i koncem.
A vnímání času se během let mění. Když je vám jedenáct, zdá se vám, že jste ztraceni uprostřed oceánu a kýžená dospělost a s ní očekávaná svoboda nepřijde nikdy. Plahočíte se pořád proti vlnám, stoupáte do kopce s jazykem na vestě, a vrcholová prémie v nedohlednu.
Pak se nějakým záhadným způsobem ocitnete nahoře a těšíte se ze svého úspěchu a z nádherných výhledů. Jedna dřina končí a druhá začíná, ale i tak se plácáte po ramenou a užíváte si vítr ve vlasech.
No a pak, po nějaké různě dlouhé době, vás čeká cesta dolů. Nejdřív jen takový pomalý sestup, dáváte si pozor na kotníky, jenže najednou přijde pád a prudký sešup, na jehož konci si lidově řečeno nabijete hubu.
A ta čára života? Není to spíš taková hyperbola? Jsem asi zrovna na té náhorní plošině. Ještě se rozhlížím.
Jsem vystavena živlům, slunce se do mě opírá vší silou, občas zafouká vítr a někdy se přiřítí hurikán s krupobitím. Ale zatím jsem to ustála. Ještě se držím.
Mému osobnímu bodu na přímce se ještě nechce opustit bezpečí geometrické jistoty. Ještě se mi nechce dolů. A už vůbec ne do údolí, plného stínů.
Související
-
Martina Adlerová: Praštěná
Jsem praštěná… do hlavy… zeměpisným atlasem. Na zeměpis jsme totiž měli učitelku, která jakoukoli neznalost trestala úderem do lebky. A že ten školní atlas měl tvrdé desky!
-
Martina Adlerová: Svět se zbláznil
Už Shakespeare ústy svého Hamleta prohlašoval, že „vymknuta z kloubů, doba šílí.“ A to bylo na začátku sedmnáctého století. Zajímalo by mě, co by asi říkal dneska.
-
Martina Adlerová: Prduši jdou do boje
Omlouvám se za nevhodné vyjádření v názvu, správně tam mělo být: Pracující důchodci. Jenže to by zase neznělo tak úderně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
