Martina Adlerová: Loučení

5. září 2022

Mají domy duši? Ten náš asi ano. A kdybych byla sentimentální, řekla bych, že se s námi ta naše stará chalupa loučí. Už hodně přesluhuje, a i když se snažíme, je to pořád málo.

Začalo to nenápadně: v ložnici se vzedmula podlaha. Zřejmě už měla toho polehávání dost.

V průběhu zimy se rozbilo topení. Všude jsme měli nádoby na zachytávání vody, což po letošním mokrém předjaří domě na náladě nepřidalo.

Pak vytekl mrazák. Zřejmě vadná pojistka.

Nestihli jsme ani dopéct třešňovou bublaninu, a odešla trouba. Prý topné těleso.

Do střechy zatéká, okapy dávno shnily a při posledních větrných dnech odpadl kus štítu. Na zdech se drolí omítka a okenní tabulky drží na dobré slovo. Na které, to jsem ještě nezjistila. 

Dům nám zřejmě dává najevo, že už má všeho po krk. Hlavně lidí. 

Byl postaven kolem roku 1910… Z toho, co se našlo po okolí. Takový slepenec podobný vlaštovčímu hnízdu. Statika narušená, izolace nulová, ale zase je tu pěkný výhled.  

A co dál? Dál už nic. Rozpadla se pode mnou židle. A taky mě začalo pekelně bolet koleno. A to se ani neloučím.

Teda aspoň doufám. 

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Martina Adlerová: Bůh Druhé šance

    Nechtěla bych, aby to vyznělo rouhačsky, ale někdy mi připadá, že jestli potřebujeme Boha, tak je to Bůh Druhé šance. Život je přece řetězec promarněných příležitostí, ne?

  • Martina Adlerová: Na fotkách

    „Jsem fotogenická?“ Takhle naivně jsem se kdysi zeptala paní, která nám fotila svatbu. „Máte milý úsměv,“ odpověděla vyhýbavě, a tím potvrdila to, co jsem věděla už dávno.

  • Martina Adlerová: Čára života

    Kdysi jsme v rámci nějakého kreativního semináře dostali za úkol namalovat čáru života. A svou pozici na ní v podobě bodu na přímce. Musela jsem se tomu smát.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.