Martina Adlerová: Loučení

5. září 2022

Rozhlasový sloupek

Mají domy duši? Ten náš asi ano. A kdybych byla sentimentální, řekla bych, že se s námi ta naše stará chalupa loučí. Už hodně přesluhuje, a i když se snažíme, je to pořád málo.

Začalo to nenápadně: v ložnici se vzedmula podlaha. Zřejmě už měla toho polehávání dost.

V průběhu zimy se rozbilo topení. Všude jsme měli nádoby na zachytávání vody, což po letošním mokrém předjaří domě na náladě nepřidalo.

Pak vytekl mrazák. Zřejmě vadná pojistka.

Nestihli jsme ani dopéct třešňovou bublaninu, a odešla trouba. Prý topné těleso.

Do střechy zatéká, okapy dávno shnily a při posledních větrných dnech odpadl kus štítu. Na zdech se drolí omítka a okenní tabulky drží na dobré slovo. Na které, to jsem ještě nezjistila.

Dům nám zřejmě dává najevo, že už má všeho po krk. Hlavně lidí.

Byl postaven kolem roku 1910… Z toho, co se našlo po okolí. Takový slepenec podobný vlaštovčímu hnízdu. Statika narušená, izolace nulová, ale zase je tu pěkný výhled.

A co dál? Dál už nic. Rozpadla se pode mnou židle. A taky mě začalo pekelně bolet koleno. A to se ani neloučím.

Teda aspoň doufám.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas