Martina Adlerová: Loučení
Mají domy duši? Ten náš asi ano. A kdybych byla sentimentální, řekla bych, že se s námi ta naše stará chalupa loučí. Už hodně přesluhuje, a i když se snažíme, je to pořád málo.
Začalo to nenápadně: v ložnici se vzedmula podlaha. Zřejmě už měla toho polehávání dost.
V průběhu zimy se rozbilo topení. Všude jsme měli nádoby na zachytávání vody, což po letošním mokrém předjaří domě na náladě nepřidalo.
Pak vytekl mrazák. Zřejmě vadná pojistka.
Nestihli jsme ani dopéct třešňovou bublaninu, a odešla trouba. Prý topné těleso.
Do střechy zatéká, okapy dávno shnily a při posledních větrných dnech odpadl kus štítu. Na zdech se drolí omítka a okenní tabulky drží na dobré slovo. Na které, to jsem ještě nezjistila.
Dům nám zřejmě dává najevo, že už má všeho po krk. Hlavně lidí.
Byl postaven kolem roku 1910… Z toho, co se našlo po okolí. Takový slepenec podobný vlaštovčímu hnízdu. Statika narušená, izolace nulová, ale zase je tu pěkný výhled.
A co dál? Dál už nic. Rozpadla se pode mnou židle. A taky mě začalo pekelně bolet koleno. A to se ani neloučím.
Teda aspoň doufám.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
