Martina Adlerová: Šišlání
Někde jsem četla, že jakási celebrita se musela veřejně omluvit poté, co v přímém přenosu zašišlala na svého psíka. Šišlání prý znevažuje vady výslovnosti, uráží hendikepované, a vůbec narušuje dobré mravy a občanské soužití.
Takže možná už brzy půjdu do vězení. Šišlám totiž každý den.
Při počtu pěti koček, tří psů a blíže neurčeného množství další havěti, která se nám potuluje po baráku, ani nemůžu jinak.
„Copa to máš s tlapištou?“ ptám se kulhajícího hafíka, a už si ho beru na klín a prohlížím tlapky.
Kočky oslovuju nejčastěji myšišky a psům někdy říkám moji chlupíškové.
Musím dodat, že žvížátka se necítí dotčena, protože u nich nerozhoduje naše slovní zásoba, ale množství a kvalita dodané šunky. A na tu se u nás stojí fronta.
Své šišlání si nenechám vzít, a dokonce se za něj už nestydím ani před lidmi. Nedávno jsem totiž slyšela svého muže, jinak ramenatého potetovaného chlapa s drsnou povahou, jak pospíchá od ledničky následován naléhavým mňoukáním našeho nejmenšího kocourka, a říká doslova toto: Malý chlapášek má rád klobášek…
Takže jsem v klidu. Dokud budou domácí mazlíčci, budeme i my, šišlavci.
A je to tak v požádku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
