Martina Adlerová: Odcházení
V životě musíme mnohokrát odněkud odejít, ať už chceme, anebo ne. Odcházení mívá spoustu podob.
Můžeme odejít takzvaně středem, ve velkém stylu, nebo jako spráskaní psi. Můžeme odejít nepozorovaně zadním vchodem, nebo v záři reflektorů a před zraky všech.
Odejít se zlatým padákem, nebo s holým zadkem.
Někteří lidé neradi odcházejí od rozdělané práce. Raději si odřeknou oběd i kafíčko (a někdy i večeři), než by vstali a přerušili započatou činnost.
Někdy byste nejraději někoho odeslali kamsi. Místo toho je prý ale lepší říct motivující pokyn Odejdi v míru.
Lze odejít ze zaměstnání, ze vztahu i ze života.
Když jsme u toho odcházení jako definitivní tečky za žitím, nejvíc sebevražd se prý páchá na podzim. Možná je to dáno tím počasím.
Nedávno jsem se procházela podzimním městem. A je pravda, že spojení Černé věže, skučícího větru, tmavých mraků a vytrvalého deště skutečně může působit depresivně.
Ale zřejmě jenom na někoho. Proto v temných dnech doporučuji pozorovat malé děti.
Ta holčička pobíhala ve spadaném listí úplně nadšeně. Hopsala v oranžové pláštěnce jako nějaká neposedná veverka. Její maminka evidentně ztratila trpělivost už dávno a teď říká poněkolikáté (a stále důrazněji): „Tak už konečně pojď!“
A dcerka na to (s blažeností v hlase): „Ještě chvilku, ještě chvilku…“
No ano, přátelé, copak se dá odejít, teď, když padají kaštany…?
Související
-
Martina Adlerová: Slovní spojení
Udělala jsem si malý průzkum na téma slovní spojení a zjistila, že skoro každý má svá oblíbená a méně oblíbená. Já třeba nemám ráda sociální sítě a miluju vanilkový krém.
-
Martina Adlerová: Stará žena
Staří lidé se v písních moc nevyskytují. Asi jim není do zpěvu. I když Jaromír Nohavica zpívá: „Až budu starý muž, pořídím si starý byt a staré rádio.“
-
Martina Adlerová: S elegancí šneka
Čím jsem starší, tím raději mám šneky. Ne samozřejmě k jídlu, ale jako své souputníky nebo spoluobčany. Jsou to vlastně ideální obyvatelé této planety.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
