Martina Adlerová: Stará žena

6. říjen 2022

Rozhlasový sloupek

Staří lidé se v písních moc nevyskytují. Asi jim není do zpěvu. I když Jaromír Nohavica zpívá: „Až budu starý muž, pořídím si starý byt a staré rádio.“

A zpěvačka Olga Lounová bude mít jako stará žena dokonce před stodolou zaparkované Porsche 911.

No a co budu dělat já jako stará žena? Osobně to vidím spíš na to staré rádio.

Ale stejně se neubráním představě luxusního švýcarského penzionu s výhledem na jezero Lugano, na jídelníčku samé kulinářské speciality a víkendy strávené v horách s klubem Zdatných seniorek.

Druhou variantou mého stáří je typické venkovské klišé: Úhledný domek na samotě za vsí, muškáty v oknech, bylinky, brambory a květák, kočka spící na lavičce pod starou hrušní…

Jenže bohužel, ani jedna z těchto variant nepřichází v úvahu. Jsem totiž chudá. Takže já budu taková ta divná bába s igelitovým pytlem.

Odjakživa chodím po okolí a sbírám odpadky, ale ve stáří se k tomu přidají ještě strašidelné historky, temné rituály a noční hřbitov. Budu taková ta místní figurka, patřící k vesnickému koloritu.

A k životnímu jubileu (po němž vám na úřadě do kolonky Stav přibude zkratka P. O., což znamená Přestárlý Občan) dostanu velký pugét od starosty a čestnou plaketu za celoživotní sběr druhotných surovin. A navrch dvacet velkých pevných igelitových pytlů.

Protože odpadu neubývá. A někdo to dělat musí.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas