Martina Adlerová: S elegancí šneka

20. září 2022

Čím jsem starší, tím raději mám šneky. Ne samozřejmě k jídlu, ale jako své souputníky nebo spoluobčany. Jsou to vlastně ideální obyvatelé této planety.

Jsou spokojení a soběstační. Žijí úplně minimalisticky. Jsou tiší a skromní, neprodukují odpad a v životě jsem neslyšela, že by měli nějaká přehnaná očekávání.

Nosí si svůj příbytek na zádech, takže když je zlé počasí, stáhnou se do ulity a v pohodě to přečkají. Jakmile vykoukne sluníčko, šup, vystrčí tykadla a už jsou zase na cestě.

Po dešti a na cyklostezce jich potkávám desítky. Zezačátku jsem zastavovala a snažila se je odnést ke kraji cesty, aby je někdo nepřejel nebo nezašlápl. Ale bylo jich moc. Jako nás, lidí.

Pak mě napadlo: „A vůbec, kdo jsem já, abych křížila jejich plány?“ Vždyť oni se třeba celou noc snaží dostat na druhou stranu a já je najednou v rámci nějaké své ochranitelské vášně přenesu zpět do trávy. A oni musí začít znovu. A třeba to už nestihnou.

„Už nikdy se nesetkají se svou rodinou, a to jenom kvůli mně,“ říkám si, ale to už asi blázním. A tak jenom kličkuju mezi ulitami a přeju hodně štěstí.

Nakonec: v tomhle jsme na tom stejně. Chceme, aby nás ostatní nechali na pokoji. Nic vlastně nepotřebujeme.

Jenom volnou cestu.

A odhodlání hlemýždě.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Martina Adlerová: Na rybách

    Nikdy jsem nepochopila onu vášeň, kterou někteří lidé (namnoze muži) pociťují při pohledu na vodní hladinu.

  • Martina Adlerová: Loučení

    Mají domy duši? Ten náš asi ano. A kdybych byla sentimentální, řekla bych, že se s námi ta naše stará chalupa loučí. Už hodně přesluhuje, a i když se snažíme, je to málo.

  • Martina Adlerová: Bůh Druhé šance

    Nechtěla bych, aby to vyznělo rouhačsky, ale někdy mi připadá, že jestli potřebujeme Boha, tak je to Bůh Druhé šance. Život je přece řetězec promarněných příležitostí, ne?

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.