Martina Adlerová: S elegancí šneka
Čím jsem starší, tím raději mám šneky. Ne samozřejmě k jídlu, ale jako své souputníky nebo spoluobčany. Jsou to vlastně ideální obyvatelé této planety.
Jsou spokojení a soběstační. Žijí úplně minimalisticky. Jsou tiší a skromní, neprodukují odpad a v životě jsem neslyšela, že by měli nějaká přehnaná očekávání.
Nosí si svůj příbytek na zádech, takže když je zlé počasí, stáhnou se do ulity a v pohodě to přečkají. Jakmile vykoukne sluníčko, šup, vystrčí tykadla a už jsou zase na cestě.
Po dešti a na cyklostezce jich potkávám desítky. Zezačátku jsem zastavovala a snažila se je odnést ke kraji cesty, aby je někdo nepřejel nebo nezašlápl. Ale bylo jich moc. Jako nás, lidí.
Pak mě napadlo: „A vůbec, kdo jsem já, abych křížila jejich plány?“ Vždyť oni se třeba celou noc snaží dostat na druhou stranu a já je najednou v rámci nějaké své ochranitelské vášně přenesu zpět do trávy. A oni musí začít znovu. A třeba to už nestihnou.
„Už nikdy se nesetkají se svou rodinou, a to jenom kvůli mně,“ říkám si, ale to už asi blázním. A tak jenom kličkuju mezi ulitami a přeju hodně štěstí.
Nakonec: v tomhle jsme na tom stejně. Chceme, aby nás ostatní nechali na pokoji. Nic vlastně nepotřebujeme.
Jenom volnou cestu.
A odhodlání hlemýždě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
