Martina Adlerová

Emil Zátopek prý řekl, že stav není zlý. Zlá je změna. Tak s tím souhlasím. Změny jsou vždycky k horšímu. A neplatí to jen při maratónu.

Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Nebo ne? Pamatuji si, jak jsem to v dětství nesnášela. Maminka byla neoblomná a nutila mě zdravit všechny své známé.

Přírodovědec Gerald Durrell ve svých knihách popisuje, jak se v dětství dokázal celé hodiny válet na zemi se svými psy (ještě dodává, že ty to přestalo bavit mnohem dřív).

Existují dva druhy lidí: Ti, kteří mají rádi koupel ve vaně, a ti druzí, kteří upřednostňují sprchu.

V životě se objevují četné nešvary. Souhlasíte? Například tolik diskutovaný pitný režim.

Čas letí. Ale my jsme prý naštěstí piloti, co ten let řídí. No, já nevím. Na pilota se moc necítím. V té letecké záležitosti si připadám spíš jako letuška.

Nechci mluvit přímo o diskriminaci. To je příliš silné slovo, zavání feminismem a rasovými předsudky. Determinace je spíš něco objektivně nastaveného, co nemůžeme změnit.

Odmalička špatně spím a málo jím. Jak zpívá Hana Hegerová: občas mívám teploty a nekapu ti do noty… Kdybych byla lovecký pes, tak mě nejspíš rovnou vyřadí z chovu.

Možná jste si všimli, že se lidé začínají vyhýbat očnímu kontaktu. Jako mezi predátory: navázat oční kontakt znamená vyzvat soupeře na souboj. Schválně jsem to zkusila.

Když žijete na vsi, přicházíte do kontaktu s různými zajímavými lidmi. Máme tady pána, jehož bezprizorní nevychovaný pes nám drape na dveře, kdykoliv naše fena hárá.