Martina Adlerová: Ivanka instrumentářka. Ironie a sarkasmus v povídce o zubní laborantce a jejích pohřbených snech
Život zdravotní sestry Ivanky je řetězcem promeškaných příležitostí a pohřbených snů. Po letech bezvýchodného pracovního nasazení v ordinaci zubního lékaře, bez funkční rodiny v zádech, se rozhodne udělit sobě i svému zaměstnavateli závěrečnou lekci.
Ivanka instrumentářka je jednou z devětadvaceti žen, které jsou hrdinkami povídkového souboru Ostrov žen, knížky, kterou jihočeské spisovatelce Martině Adlerové v roce 2021 vydalo nakladatelství Novela bohemica.
„Je to čtení určené pro ženy a silné muže,“ říká autorka. „Protože život není procházka růžovou zahradou, ale spíš bludiště divokých ostružin. Nebo ostrov plný bestií a pohyblivých písků.“
A tak Ivanka po letech bezvýchodného pracovního nasazení vystoupí z davu, zhluboka se nadechne a rozhodne se udělit svému zaměstnavateli (a životu též) závěrečnou lekci. Ivanka se projevila na ženu jejího věku a postavení velice netypickým způsobem. Co se dá ostatně čekat, když se místo japanoložky stanete zubní laborantkou, a ještě k tomu vás pronásleduje takzvaný blue syndrom?
Ivanka instrumentářka, povídka plná ironie a sarkasmu, dostala rozhlasovou podobu v roce 2022. Ve studiu Českého rozhlasu v Českých Budějovicích ji načetla herečka Jihočeského divadla Věra Hlaváčková.
Martina Adlerová
Martina Adlerová se narodila v roce 1972 v Táboře. Do osmnácti let se připravovala na dráhu profesionální judistky, pak si zlomila dva obratle, a po nějaké době se stala učitelkou češtiny a angličtiny.
Žije v chátrajícím venkovském domě na Písecku, je vdaná, má dvě dcery, pět koček, tři psy a dvoumetrovou užovku červenou. Psaní pro ni není zábava, ale životní nutnost. Kromě rodiny a zvířat má nejraději stromy a samotu.
Vydala knihy K tabuli půjde vrah, Ostrov žen a v současné době připravuje k vydání „romantický příběh“ s názvem Pravidla mizení. Pro Český rozhlas České Budějovice píše a čte Rozhlasové sloupky.
Související
-
Martina Adlerová: Na větvi
Kdysi mě zaujal název slovenského filmu Sedím na konári a je mi dobre. Znamená to Sedím na větvi a je mi dobře. Nevím, o čem film pojednává, ale na větvi jsem docela často.
-
Radka Třeštíková: Dobře mi tak. Sebestředného malíře Borise opustila žena a on bilancuje
Malíř Boris se rozvádí a stěhuje se na přechodnou dobu k dávnému kamarádovi. Je unavený, znuděný a také trochu pije. Navíc se mu líbí synova vrstevnice, mladinká Erika...
-
Noční běžec. Příběh o rozpadu manželství a nočních útěcích před nespavostí a vzpomínkami
Hlavnímu hrdinovi povídky se rozpadlo manželství a on svým malým synům neumí vysvětlit proč. A neumí to pořádně vysvětlit ani sám sobě. A tak každý večer obouvá tenisky…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
