Martina Adlerová: Na větvi

2. květen 2023

Rozhlasový sloupek

Kdysi mě zaujal název slovenského filmu Sedím na konári a je mi dobre. Česky to znamená Sedím na větvi a je mi dobře. Nevím, o čem ten film pojednává, ale na větvi jsem docela často.

To se mi stává pořád, že jsem udivená, překvapená, jsem z něčeho celá hin, anebo paf. Taky z toho můžu být blázen a kroutit nad tím hlavou. Ale mně to nevadí. Na větvi je nejlíp. Máte dokonalý přehled o tom, co se děje pod vámi, přitom na vás není vidět, a zároveň vnímáte věci z určitého nadhledu.

Vědci doporučují posedět na větvi každý den. Schválně to zkuste.

A určitě z toho budete na větvi, obrazně i doslova.

Tohle by mělo dělat celé lidstvo. Měli bychom vyhlásit Den na větvi. Třeba takový druhý čtvrtek v listopadu. Nebo každé první úterý v měsíci. Prospělo by to mnoha věcem.

Lidé by museli najít vhodný strom, a přitom by si uvědomili, že jich máme málo. Možná by museli sdílet větev s někým dalším, a to by jistě prohloubilo a vylepšilo mezilidské vztahy. Každý by se musel sám vyškrábat nahoru. S tím souvisí jednak fyzická kondice a jednak smysl pro humor. Potom následuje rozvoj citu pro rovnováhu. A pak přichází už jen hluboká meditace, kterou sezení na větvi vyvolává. Myslím, že by se tím hodně změnilo.

Spousta lidí by na to konečně přišla.

A na co? No že ta větev, na které lidstvo sedí, je naříznutá. A že nejde o sabotáž.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas