Martina Adlerová: Co všechno musí udělat jaro

Například „vytáhnout trávu z hlíny a nazeleno natřít, načernit pěkně stíny a všechno živé sbratřit.“ Takový jarní multitasking.

Vsadím se, že pan Halas nikdy neslyšel pojem detoxikace, který je na jaře v módě teď. A s velkým úklidem si určitě hlavu nedělal.

Zajímalo by mě, co by podle básníků mělo (nebo muselo) udělat léto. Snad naleštit hladiny rybníků, sežehnout louky na troud a potom svolat mezinárodní kongres a debatovat o UV záření? Nebo rozpálit asfalt, slabším jedincům přivodit úžeh a pak si sednout do stínu a dát si chlazené plzeňské?

A co takový podzim? Oddat se barevnému snění, nakreslit zátiší s dýněmi a následně povolat duchy do zbraně?

A s čím přijde zima? Naučí se pár nových vánočních koled a uplete svetry pro celou ježčí rodinku? Zamkne hory do skleněného těžítka a začátkem prosince probudí Ježíška? V našem podnebném pásu by si zima měla spíš obout gumovky a nachystat větrolamy.

Ale vraťme se k jaru: O co že se musí postarat první jarní měsíce? Vrhnout se po hlavě do práce a všechny strhnout s sebou? Stát se workoholikem, a to nejpozději posledního února? Stoupnout si na startovní čáru a pak zakleknout do bloků?

Ale kdež, naopak, klidně zpomalte. Na všechno tohle jarní třeštění přece existuje protilék. Znali ho už naši předkové. A stačí na to jednoduché dvojverší: Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem.