Martina Adlerová: Nejvyšší trest

20. duben 2023

Rozhlasový sloupek

Kdo chce vychovávat, musí umět chválit. Kdo chce vychovávat, musí umět i trestat. A udělit správný trest ve správnou chvíli je umění, na tom se asi shodnou všichni rodiče a vychovatelé světa.

Za nás bylo nejhorší dostat takzvaného zaracha. Znamenalo to zákaz chození ven a hraní si s kamarády.

Druhým nejhorším trestem byl zákaz jakýchkoliv mimoškolních aktivit. Kolo zůstalo zamčené v kůlně, album se známkami si odnesl přísný otec a pěvecký sbor se musel obejít bez posily druhého hlasu.

Dneska je to samozřejmě jiné. Podle ankety, kterou jsem si nedávno ve škole udělala, je nejhorším trestem zákaz hraní počítačových her a odebrání mobilního telefonu. Pak následují domácí práce.

Hodně se změnilo v oblasti nakupování. Za našeho dětství se povinný nákup s rodiči měnil v trest. Byl to promarněný čas a zbytečně vyhozené peníze. Dnes představuje nakupování příjemnou volnočasovou aktivitu s nadstandardními bonusy.

V oblasti kapesného se změnila pouze výše obnosu, zřejmě v souvislosti s inflací.

Ale u nejmenších dětí se toho zase tolik nezměnilo. Běžným trestem je odebrání oblíbené hračky a odepření pochoutky, třeba se nekoupí lízátko, které je jindy za odměnu.

Některé děti uvedly, že druhým stupněm trestu je dostat od mamky na zadek.

Překvapil mě však trest nejvyšší. A teď bacha: prý to platí i pro dospělé. Tak budu radši hodná. Děti mi totiž řekly, že v případě nadstandardního zlobení může člověka odnést čert. A do pekla bych teda fakt nechtěla.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas